Operation Flashpoint by DRIVERX
:: Počtení » Povídky

:: Povídky
  • Operace : Outer Heaven
  • Kolona
  • 19.duben (sepsal Hannibal Lecter)
  • Operace Svoboda
  • Válka krys - ukázka
  • Fronta (sepsal Davis)
  • Linie (sepsal Davis)
  • Linie 2 (sepsal Davis)
  • Lipany (sepsal Davis)
  • Operace Citadela (sepsal Davis)
  • Operace Horský orel (sepsal Davis)
  • Operace Nogova (sepsal Davis)
  • Operace Tango-Tango (sepsal Davis)

  • Operace : Outer Heaven

    Budu vám dnes vyprávět o operaci, které jsem se účastnil jako mladý voják, příslušník speciálních jednotek ruské armády Spetz-Natz, a to jakožto sniper. Náš cíl byl jasný, noc před frontálním útokem na centrální část Everonu, jsme měli sabotovat tanky Abrams na základně poblíž Montignacu, akce měla trvat jen pár chvil a měli jsme být za pár hodin pryč, jenže se akce proměnila v hotové peklo, vše začalo takto...

    „Pánové, váš úkol je sabotovat tanky na této základně,“ plukovník ukáže na mapu.“Mám zprávy, že základna je silně bráněna dvěma až třemi skupinami vojáků. Nicméně to by neměl být problém, s vaším týmem bude spolupracovat mladý a v tréninku nejlepší sniper - Seržant Nikolaj Romaněnko,“ plukovník ukázal na mně a trochu sem znervózněl, slovo nejlepší sniper mi přišlo trochu přehnané, je sice pravda, že sem byl v tréninku vždy nejlepší, ale byla to má první takhle těžká bojová mise. Ono podporovat tři chlapy a vědět, že úspěch akce spočívá hlavně na vás, je docela těžké. Moji spolubojovníci se na mě podívali a přátelsky usmáli, měli bychom se trochu poznat ; plukovník dál pokračoval v brífinku. Plán jsme probírali dlouho do noci, kluci mě naštěstí brzo vzali mezi sebe a trošku sem je nakonec poznal když jsme hráli karty a bavili se, od jednoho z nich – našeho velitele, Alexej se jmenoval jsem se dozvěděl, že se účastnil mnoha bojových operací a ujistil mě, že pokud budu dělat svou práci dobře, všechno dobře dopadne. Další členové týmu byli Sergej a Andrej Příští den navečer se akce naplno rozhořela, bitevní vrtulník nás měl vysadit u lesů poblíž Montignacu. Rozhodilo mně to, k místu nás měl dopravit Ural a ne Mi-17, to mi na sebevědomí moc nepřidalo, nemám rád seskoky. Důvod byl jasný, nepřítel v noci posílil a zesílil hlídky v oblasti, jízda nákladním autem byla nemožná, takže velení zvolilo výskok z 200 m. Pamatuji si to přesně, když jsme vyskakovali. Šel jsem ven jako druhý, seskok sem zvládnul.“Formace véčko, dávejte si pozor, nestřílejte, kdyby něco dejte mi vědět“ zařval velitel do vysílačky. Postupovali jsme hustým lese, měsíc té noci svítil strašně moc, takže to nám opět moc nepřálo, byli jsme snadněji objevitelní. Noktovizory jsme téměř nepotřebovali.

    Když jsme se přibližovali k základně, najednou jsme slyšeli anglickou řeč, připlížili jsme se blíž a uviděli jsme tři Američany jak spolu rozmlouvají, zřejmě hlídka. Zaslechli jsme takovýto rozhovor : „Pánové a dávejte si pozor, severní hlídka, prej slyšela ruskou transportní helikoptéru, je možný, že se Ivan o něco pokusí, buďte proto ostražití, zitenzivnili jsme hlídky po lese, zbraň mějte odjištěnou a palte po všem co se hýbe. Teď jděte.“ Náš velitel zavelel „Až řeknu, všechny je postřílíme, musí to být rychle, miřte na hlavu.“ Svíral jsem v křečích svoji snipovací pušku, věděl jsem že na mě čeká vraždění později. „Palte,“ řval velitel. Sergej a Andrej hbitě vyskočili a postříleli bez milosti tři překvapené Američany. Velitel přikázal těla ukrýt. Uvědomil jsem si, jak je válka hnusná. Nenáviděl jsem ji, ale přesto jsem ji miloval, nevím proč, možná proto, že všichni v mé rodině byli vojáci, již můj praděd bojoval v 1. světové válce. Po odklizení těl jsem postupovali hustým stromovím, dál k základně. Trvalo nám to ještě asi čtvrt hodiny než jsem dorazili na dohled k základně, cestou jsme minuli ještě jednou hlídku, raději jsme nestříleli, mohlo by to vzbudit pozornost, přece jen jsme byli blízko základny a upoutat hlavně amerických zbraní to bylo to o co jsme nestáli. U základny jsme probírali plány.“Podle mě by bylo nejlepší,“ pravil Alexej,“Kdybychom se připlížili támhle,“ ukázal směrem mírně na východ „Vidíte, je tam jen pár pěšáků a jen velitel má noktovizor, to by byla prácička tady pro Nikolaje, všechno musí být velmi rychlé. Musme tam vlítnout položit bomby u tanků a vše udělat rychle, nejlépe před spuštěním alarmu, protože pak bude na základně zmatek a taky by si nás Američané mohli snadněji všimnout. Nikolaji, ty máš nejdůležitější úkol, najdi si nějaké vhodné místo odkud nás budeš moct krýt, spoléháme na tebe. Kdyby se něco posralo, tak všichni všeho nechte a dostaňte se sem na toto místo, komunikovat můžeme přes rádio. A ještě pro tebe Nikolaji, pokud se spustí poplach střílej po všem co půjde naším směrem. O něco se sice můžeme postarat sami, ale lepší by bylo abychom se nezdržovali. Takže hoši, položit bomby a vypadnout jasný!!!

    A střílet jen v nejnutnějších případech. Jdeme na to !!!,“ velitel dal posunkem pokyn k pohybu, já si mezitím našel hezké místečko u jednoho kamene na stráni, byl jsem krytý stromem ze západu, zezadu jsem útok nečekal, takže jediná moje slabinka byl východ, ale ten bych si případně pokryl. Hledím jsem sledoval dění na základně, jsou tam tři prázdné tanky vepředu, pak velitelský stan, okolo něj asi osm vojáků s M16, dva kulometčíci s M60 a dva Black Opové s HK a noktovizory, ty si budu hlídat. U ohniště před stany bylo dalších šest vojáků a v okolí chodí hlídky s M16, čili dohromady zhruba 22 vojáků, z toho minimálně dva s nočním viděním, hledím jsem zaměřil Alexeje. Právě teď se blíží nepozorováni k prvnímu Abramsu, všímám jsi, že je trochu poškozen, zřejmě při ofenzívě na letiště na severu utrpěl poškození a pak se celá jednotka stáhla sem. Začínám pochybovat o smyslu téhle akce, proč velení sakra chce zničit tanky !! Uvědomuju si, že pro nás jsou tanky cennější, rozhodně cennější než pěšáci, těch má Matka Rus vždy dost, je to tak vždycky. Během mého přemýšlení naše skupina položila bombu u prvního Abramsu. Bude to v pohodě pořád se ujišťuju. A sakra komplikace k druhému M1A1 se blíží hlídka, hlásím do vysílačky :“Alexeji bacha, blíží se k vám hlídka mám je na mušce, schovejte se.“ Zaměřil jsem jejich velitele a čekal.“Jdi pryč, jdi pryč,“ říkám si, „Vypadni sakra odsud i s těma vojákama nebo skončíš mrtvej na zemi, mám tě na mušce, tak dělej di pryč, nechci prolévat krev,“ moje prosby nebyly vyslyšeny. Zavřel jsem oči a stisknul spoušť ozval se výstřel. Američan padá mrtev k zemi, rychle zaměřuji druhého a třetího vojáka, Alexej a jeho muži mezitím položí bombu u druhého tanku, v tom prostorem hvízdne kulka, jedem z chlapů to dostal, slyším ve vysílačce :“Kurva, dostal sem to, néé,“ křičel Sergej.Velitel :“Můžeš chodit ???Sakra vstávej, Nikolaji odstraň do prdele toho hnusnýho snipera !!! Pane nemůžu, nevidím ho, sakra já nevim odkud střílel !!“ Zvukem hvízdla další kulka a zaryla se do země vedle mě „Sakra veliteli, zná mou pozici, ty snipeři jsou možná dva, opakuji, střelci můžou být dva, rozhlédněte se jestli je někde nevidíte !!““Sakra Nikolaji, od severu se k nám blíží další Američani!!

    Nemůžeme se odsud hnout dokud ty ostřelovače nesejmeš, tak si koukej máknout máš dvě minuty. A dělej, Sergej to dostal, budeme to muset asi zabalit, pokud si nepospíšíš !!“ Zpanikařil jsem, musím si udělat čisto v hlavě. Takže Sergej byl postřelen, muselo to jít od severu, jeden bude určitě na severu, vykouknu zpoza kamenů, kolem ucha mi proletí kulka. Rychle hlavu k zemi. Do prdele, do čeho ses to zase dostal !!!!Nemůžu tam ty kluky nechat, zvedám se a rychle vysprintuji ke keři na východ ode mě. Vzduch proříznou dvě kulky. Ten sniper není zas tak dobrej jak jsem si myslel. Mám tady lepší rozhled, zahlédl jsem snipera, byl schován na kopci za velitelským stanem, zaměřil jsem ho a vypálil kulku. Dívám se skrz hledí a vidím jen povalenou zbraň jeden to schytal hlásím do vysílačky : „Sever je volný, sever je volný, dostaňte se odsud !“Velitel odpovídá :“Pozdě chlapče, příliš pozdě podívej se na západ, vidíš ty čtyři vojáky ??“ podíval jsem se na západ a uviděl pěšáky s M16 a jednoho Black Opa, „ tak a teď se podívej na sever vidíš ?“ zahlédl jsem tři vojáky s M16 „Chápej, že naše pozice za druhým tankem není zrovna ideální, naše jediná šance je dostat se do lesa na východě, mám jednoho raněného, nehodlám riskovat, plukovník mi může políbit prdel, tahle akce je od začátku šílená. Takže vyběhneme směr třetí tank, a uhneme do lesa na východě, kde seš ty, v nejlepším případě budeš mít práci jen s jedním sniperem co tu zřejmě ještě je. V nejhorším nám budeš muset pomoct s těmi sedmi vojáky co jdou po nás od severu a od východu a možná přibudou. Něco pokryjeme my, ale musíš nám pomoct, takže jsi připraven ???“ Poprvé v životě jsem měl odpovědnost za tři lidi, uvědomoval jsem si, že pokud neeliminuji toho střelce, tak jsou kluci mrtvý, musím ho zaměřit, musím ho něčím vylákat, všiml jsem si malého kamínku u svá pravé nohy. Vzal jsem ho a v duchu jsem si připravil plán. Jestli má ten odstřelovač zaměřenou moji pozici, tak ho ten šutr rozptýlí a možná se pohne, a pak prásk. Hlásím :“Dobře Alexeji, jdi, hodně štěstí budu vás krýt,“ cítil jsem jak se mi zrychluje tep. Hodil jsem kámen. Střela. Sniper mi prozradil pozici mířím na něj. Pal. Podívám se. A cíl zůstává, kurva, já jsem minul!!!!!

    Sniper teď zahltil můj úkryt asi pěti střelami. Pak slyším další výstřely pod sebou, kruci, Alexej to nestihl. Amíci je objevili, nemůžu váhat bleskurychle zakleknu a zamířim na odstřelovače. Ozvou se dva výstřely. Netrefil a to ho stálo život. Slyším zmatené hlasy v rádiu :“Voják na 11.hodině, střílej, sakra střílej….cíl zůstává….áááá…Andrej to dostal…co je snim ???…je mrtvej, voják na 12.hodině…do prdele jdou po nás ze všech stran……voják je mrtev…..palte….všichni útočit dle libosti……pozor kulometčík na třetí hodině…..k zemi !!!!“ Vzpamatoval jsem se ze šoku ze smrti Andreje. Pocítil jsem najednou nepopsatelnou nenávist, ale uvědomuji si, že něco podobného cítí i nepřítel, zášť vůči mě, vůči Alexovi, vůči Sergejovi, sakra, ale vždyť my jsem jen ubohé loutky v rukou našich velitelů, já i ten sniper, kdo nám dává právo zabíjet a vraždit ???Co když jsem zabil otce dětí, kteří na něj čekají, ne, válka je krutá, ale přesto ji miluji, je to jako závislost, na válce není nic hezkého, nic, naprosto nic, přemýšlel jsem ještě chvíli a pak zatnul zuby, musím ochránit své kamarády a začal střílet do všeho co se hýbe, moje odhady byly špatné, Američanů nebylo 22, ale kolem 40. Zachytili volání o pomoc a tak se všechny hlídky stáhly na základnu, aby pomohli zlikvidovat náš tým, zabil jsem další tři vojáky. Vzduchem hvízdla další kulka….koupil jsem to, podíval jsem se na krvácející ránu v boku, tohle je můj konec, myslel jsem si. Myslím na svoje blízké na svého otce, který vždy snil, že jeho syn bude úspěšný voják. Myslel jsem na přátele. Svalil jsem se na zem a ztěžka hlídka, chcípnu tady, chcípnu jako krysa v tomhle hnusnym lese. Zkouším bojovat, ale bolest je příliš silná. Všimnul jsem si, že brzy bude svítat, strávili jsme na bojišti skoro osm hodin. Pousmál jsem se. Poslední co jsem slyšel jsou zmatené hlasy ve vysílačce : „voják na 8.hodině…..voják to dostal…dostal jsem to, voják na 9.hodině, kulometčík na 10.hodině…k zemi všichni k zemi…Nikolaji slyšíš….tady Alexej…Nikolaji….je jich tu moc strašně moc…..nemůžeme vzdorovat…jsme obklíčení já a Sergej….krvácí….dlouho nevydržíme klást odpor….Bože smiluj se nad námi….Nikolaji jestli mě slyšíš uteč, pokud můžeš…zanech nás tady….Alexej konec….voják na 10. hodině……,“ poté jsem omdlel a bylo ticho.

    Později jsem se dozvěděl, že Alexej stačil kontaktovat velení a na pomoc nám přišli vojáci z 6.čety a jeden bojový vrtulník, probojovali se až k Alexejovi, který jako jediný (společně se mnou) akci přežil, Sergej byl podruhé postřelen a n následky zranění zemřel, já měl štěstí. Kulka minule všechny důležité orgány, takže mně brzy pustili z nemocnice. Rozhodl jsem se, že nadobro odejdu z armády, nebaví mě bezdůvodně zabíjet, nechci prolévat krev, vše jsem si uvědomil při operaci Outer Heaven, když mi před očima zemřela skoro celá jednotka. A k tomu abych se rozhodl odejít jsem potřeboval shlédnou smrt svých kamarádů, tss. Život má zvláštní smysl pro ironii.





    Kolona

    Ten den, v den našeho útoku, nám přálo počasí. Bylo slunečno a my jsme se přesouvali k místu pro útok. Velení se rozhodlo pro razantní akci. Nechce už vyjednávat. Proto tu teď jsem já a moje jednotka. Naše jednotka dostala označení, zní „Osamělí“. Zajímavé. Máme za úkol, provést útok na kolonu. Pojede v ní i vysoce postavený americký důstojník. To je náš primární cíl. Náš sekundární cíl je zničit konvoj muničních aut a aut s palivem. Vše je bráněno a jištěno tanky. Jeden M-60 na začátku kolony a druhý na konci. Tank si udržuje od džípu s důstojníkem větší odstup, takže nejdřív se musíme zbavit džípu. Potom zlikvidovat tanky na obou kolonách a zahájit palbu na nákladní automobily. V případě komplikací máme zavolat posily z Vorsinovy páté pěší divize. V případě potřeby by nám měli být k dispozici do deseti minut. V koloně jedou též dva až tři nákladní automobily s vojáky. Nikdo nesmí přežít.

    Plán se zdál být velmi jasný. Naší nejsilnější zbraní je moment překvapení. Když s ním dobře naložíme, Američani budou ležet mrtví rychleji než si stačí uvědomit co se děje. Nálada v mužstvu je dobrá, mám v týmu pár nováčků, ale ti to zvládnou. Ural nás vysadil asi kilometr a půl od místa pro přepadení. Postupujeme v mírném tempu s jednotkou do určeného sektoru. Máme dost času. Po chvíli chůze dorazíme na požadovanou pozici. Jsme na místě pro útok. Raketníci si vybrali strategická místa. Každý na jedné straně cesty. Já a zbytek vojáků, jsme zalehli u křovisek na pravé straně. Jeden voják šel asi 500 metrů napřed, aby nás mohl včas informovat a my měli čas se připravit. Za chvíli slyším ve vysílačce :“Jede k vám M-60 a 150 metrů za ním džíp s důstojníkem, ostatní auta jedou zhruba 200 metrů za džípem v rozestupech 50 metrů. Konec kolony momentálně v nedohlednu, vidím zhruba 6 naklaďáků, z toho dva jsou plné vojáků. Sojka konec“. Dávám pokyn, jednotka se připravuje. Za chvíli již vidíme blížit se M-60. Raketníkům do vysílačky :“Počkejte než bude ten tank opravdu blízko, a pak střílejte, jakmile bude tank mimo provoz nabijte a vyčkejte na příjezd posledního tanku. O pěchotu se postaráme. Velitel konec.“ Za minutu jsou tanky opravdu blízko. Ozvou se dva výstřely z RPG. Tank se otřese v nárazech. Je znehybněn, vyskakující posádka je bleskurychle zlikvidována. „Všichni zaútočit, nedáme jim šanci,“ pronesu rázně do vysílačky. Ozve se rachot kulometů. Nepřítel opětuje palbu. Raketometčíci mění pozici, pro lepší zaměření druhého tanku. Ze dvou nákladních aut vyskakují Američané. Americký důstojník byl zlikvidován kulometem PK. Palba sílí, moment překvapení je pryč, Američané i když pod křížovou palbou, vydatně zasypávají naše pozice sprškou kulek. Dva muži to dostali. Volám pátou pěší o pomoc. Do deseti minut přijedou. „Jedničko vidíte ten druhý tank ?“ ptám se nejistě. „Ne pane, ztratili jsme ho !,“ slyším odpověď. „Tak ho sakra zaměřte !! Tank není tak malej aby se jen tak ztratil,“ pronesu naštvaně. Mrtvá těla se začínají kupit. I my máme ztráty. Rozhoduji se pro akci „Chlapi musíme změnit místo, Američané brzy dosáhnou tohohle bodu, do příchodu posil, zbývá zhruba sedm minut. Trojka a čtyřka nás budou krýt palbou z kulometů. Ostatní se stáhnu na kraj lesa víc nahoře na kopci, jasný ? Až tam budeme budem krýt kulometčíky, kteří se stáhnou.“ Přesun začal, tři lidi běží přede mnou, jdu jako poslední. Do země kolem nás bubnují kulky, naštěstí naši kulometčíci jsou páni svého oboru. Jejich krytí nám plně stačí. Na kopci zaleháváme a kryjeme palbou trojku a čtyřku. „Pane, vidím ten tank. Zaměřil mojí pozici jsem pod těžkou palbou !!“ Znervózním :“ Dvojko, zaměřte ksakru ten tank, jednička je pod těžkou palbou !!!“ Odpověď:“Pane, mám ho, ale mám jen jednu střelu, nebude to stačit na zničení, jednička ho musí dorazit“.“Dobře tak palte!!“ Ozval se naráz a výbuch RPG střely. Rozkazuji :“Jedničko, zaměřte tank a zničte ho !!“ Palbu těžkého kulometu na tanku, přetuší výbuch RPG, tank je neschopný pohybu.“Výborně jedničko, stáhněte se k nám na kopec, budeme vás krýt.“ Sleduji počínání raketometčíků, musí přejít přes cestu živí zdraví. Je to ale těžké, Američané šikovně rozestavili kulometčíky. Stříleme na jejich pozice co se dá. Ztráty rostou na obou stranách. Z naší dvanáctičlenné skupiny je jen 6 lidí živých. Muži z páté pěší dorazí do pěti minut. Musíme tady to peklo přežít. Objevuje se však další problém. „Pane dochází mi munice !“ „Sakra ! Máte granáty ??Pokud vám dojde munice házejte granáty“ „A co když nám dojdou i granáty ?“ „Pak se modlete aby posily dorazili včas všichni šetřete municí, pokud nevidíte střelce, nestřílejte !!“ Američanů je však zhruba dvakrát více než nás a tak dále postoupili směrem k našemu stanovišti, zhruba tři se schovávají a kryjí za vrakem prvního tanku. Házím tam granát ozve se výbuch a výkřik. Vojáci za tankem jsou mrtví. Starostlivě kontroluji zásobník, sakra, už jen zhruba 20 nábojů. Palba ruských zbraní pomalu ustává. Úměrně s tím jak nám dochází munice, nezbývá než zavelet další ústup :„Jednotko přesuňte se více na sever blíže k lesu, teď hned ! Zvedáme se a sprintem utíkáme na naši novou pozici. Nepřítel střílí jako pominutý. Američané jsou schování za vraky nákladních aut. Nevidíme na ně moc dobře. Teď už je jasné, že posily budou mít zpoždění, oznamuji to: „Chlapi, vypadá to, že se pátá pěší někde zdržela, musím to tu vydržet. Kolik máte každý nábojů, platí hlavně pro kulometčíky“ „Tady šestka, kulometčík, mám jeden plný zásobník“ „Tady pětka, voják, mám poloprázdný zásobník a čtyři granáty“ „Tady čtyři, kulometčík, mám dva plné zásobníky“ „Tady trojka, voják, mám poslední plný zásobník a dva granáty“ „Tady dvojka, mám dva zásobníky a žádné RPG“ „Tady jednička mám jeden a půl zásobníku, žádné střely RPG“ Kontroluji svoji munici, mám dva zásobníky a tři granáty. „Dobře, ti kulometčíci se posunou o 50 metrů za nás a budou nás krýt zezadu. Vy ostatní střílejte maximálně dávky a střílejte na jistotu, pokud někdo bdue pálit na vaše stanoviště, změňte místo.“ Dávno jsme měli být z akce zpátky, teď si vyčítám, proč jsme nezničili ty trucky s vojáky jako první. Pomalu to začínám vzdávat, jeden náš kulometčík to dostal, už nás je jen pět. Došli mi náboje. Nasazuji na zbraň bajonet. Připadám si směšně. Do vysílačky chytám signál „Tady pátá pěší, jak jste na tom ??Jsme 300 metrů od vaší pozice, vydržte“ „Tady velitel Osamělých, pospěšte si, došla nám munice, nejsme schopní opětovat palbu, Američané brzy dosáhnou kopce“ „Ok veliteli vydržte, za chvíli tam jsme“ „Kolik vás je ?“ „Je nás dvanáct“ „Dobře, spoléháme na vás.“ Na ty tísnivé okamžiky nikdy nezapomenu. Těch pár chvil než jsme zaslechli palbu našich se mi nadosmrti vryli do paměti. Po chvíli palba ustala, Američané nekladli odpor, zřejmě jim také docházela munice a byli taktéž jako my unaveni. Oddechl jsem si. Členové páté pěší divize nás zachránili. Přesto nemůžeme hodnotit tuto akci za úspěch. Byla vykoupená smrtí sedmi mladých mužů.





    19. duben

    Už jsem tu třetí den, a zatím jen sedíme tady v Saint Phillipe v táboře, cvičíme a Peterson nás buzeruje. Včera odjely oba Abramsy někam na jih, a zbyly nám tu už jenom M60tky. Dneska ráno měl serža Peterson nějak dobrou náladu, asi se dobře vyspal. Aspoň někdo. Dal nám dopoledne volno, stejně ale mimo základnu nesmíme, maximálně na letiště. Takže jsme šli s Jackem koukat na vrtulníky. Viděli jsme Cobry vracející se z hlídkového letu, a Chinooka, který přiletěl z Maldenu se zásobama. Ale asi v 11:30 přiběhl mladý Scotty, že prej se stal nějakej průser a máme se švihem hlásit u Petersona. Přišli jsme pozdě, naházeli na sebe vesty a výzbroj a vyběhli ven. Serža nás sprdnul, kde se flákáme, když de kurva do tuhýho. Rusová prej postupujou k Montignacu a tamní posádka chce všechny posily co můžeme dát. Tak jsme naskákali do M113tky a jelo se. S náma jela ještě další M113 a dvě M60tky. První moje akce tady na Everonu, snad nebude poslední. Prej za nás většinu práce udělaj tanky a my budem jenom čistit, ale člověk nikdy neví. Když jsme se dokodrcali k Montignacu, ozval se serža Peterson: "Takže chlapi, za chvíli sme tam, až vylezete ven tak myslete na to co sem vám tlouk do hlavy v táboře. Jasný? Tak do toho, deme!" Vrata se otevřela a já vyběhl ven. Rozhlédl jsem se, kolem mě další naši lidi a spousta kouře z M113tek. Slyšel jsem výbuchy, to tanky spustily uvítací salvu Rusům. Proběhli jsme skryti za jednou z M113tek do města mezi domy. Vybral jsem si zahrádku u malého jedno patrového domku. Lehl jsem si k plotu a podíval se ven. Ve velice členitém terénu bylo těžké najít nějaký cíl, Rusové byli obezřetní a snažili se dostat do úkrytů ve městě. Náhle jsem za skupinkou stromů zahlédl klečícího vojáka, jak nabíjí RPGčko. PRÁSK - PRÁSK. První dostal do břicha, druhou do krku a s napůl utrženou hlavou se složil k zemi. Kolem hlavy mi zahvízdaly kulky. Odvalil jsem se stranou a zahlédl dalšího Rusa, který běžel směrem ke mně. Přehodil jsem palcem svou M16tku na dávky a poslal Rusákovi pár kulek. Padl k zemi mrtev. Zaslechl jsem nad sebou vrtulník a zvedl jsem hlavu. Uviděl jsem Cobru, jak pálí ze svého rotačáku do jednoho z BVPček. Po několika zásazích z něho vyskočili 3 vojáci, ale Cobra poslala 30timilimetrový dárek i jim. Pak jsem uslyšel hlasitou explozi. Za jedním z domů, ani ne 100 metrů ode mně sváděla boj T80 s dvěma našimi tanky M60. Z hlavně ruského tanku vyšlehl plamen a jedna z M60tek se změnila v hořící rakev. Pak mi nad hlavou znovu zaburácela Cobra a protitankovou střelou rozdrtila věž T80tky na maděru. Za mnou se ozvaly hlasy - byli to Jack, Mike s kulometem v ruce a taky serža Peterson. "Vypadá to, že to tu udržíme, Rusové dostávaj na prdel", bylo nám sděleno. Serža vykoukl ven a do zdi před ním se zaryly dvě kulky. "Tudy ne." Vyběhli jsme zadním vchodem a přikrčení jsme běželi k domu na proti. V okně se objevila hlaveň ruské Ak74, serža neváhal o hodil do okna granát. BUCH! Vtrhli jsme dovnitř a našli Rusa rozervaného výbuchem na kusy. Vyšli jsme zase ven, vypadalo to že už je po boji. Naše jednotka nepřišla o nikoho, celkem jsme ztratili asi 25 lidí, jednu M60tku a jednu M113tku. Pro raněné si už letěli medici v UH60 a nám bylo řečeno, že zůstanem tady jako součást posádky. Pro věci už nám jede náklaďák a nikdo neví, jak dlouho tu budem muset pobejvat. Až do večera sme pomáhali opravit opevnění, a v půl jedenáctý nám konečně serža povolil si jít lehnout...





    Operace Tango-Tango

    Sepsal: Davis

    OPERACE TANGO-TANGO

    Budu Vám vyprávět o operaci TANGO-TANGO, která měla znamenat pro Rusy velkou ránu mezi jejich državy. Jak nám říkal plukovník Blake, náš cíl byl Lamentin, nejzápadnější město na Everonu. „Takže pánové tuto dobu naše dělostřelecké síly bombardují Lamentin už třetí den. V 4:30 bude proveden para výsadek. Z vrtulníků vyskočí týmy Alfa, Bravo, Charlie a Delta. Ze člunů vylezou týmy Echo, Foxtrot,Golf a skupina Hotel bude v záloze. Očekáváme nepřítele bez těžké techniky díky našemu bombardování ale nesmíme podceňovat pomoc vojáků z dalších blízkých měst. Tak to je prozatím všechno pánové, rozchod.“ Náš tým vedl kapitán Foley, dobrý voják, jeho děda byl velitelem známé 101. para skupiny, která se velmi proslavila bitvou o Bastogne. Řekl nám plán, vzali jsme si M16 a někteří dokonce M4. S námi bylo 5 vojáků, 2 kulometčníci, 3 raketometčníci a jeden zdravotník. Ve 4:00 jsme už seděli v Blackhawku, který měl namířeno na Everon. Po chvilce se nám v rádiu ozvalo hlášení skupiny Hotel „Táto Medvěde tady tým Hotel prozkoumali jsme vesnici a vidíme 9 skupin vojáků, a čtyři Šilky, které by vrtulníkům mohli pořádně zatopit. Máme se jich zbavit? Příjem“. „Tady Táta Medvěd rozumím Hotel zničte Šilky a dávejte pozor. Příjem.“. „Rozumím. Příjem“ Tak jsem se začal bavit s kapitánem Foleym o jeho dědovi a bitvách, které prožil. Asi po hodině vyprávění se v rádiu ozvalo „Tady skupina Hotel, zničili jsme všechny čtyři Šilky a ustoupili jsme do lesa na CD51. Příjem,“ „Rozumím Hotel, konec. Táta Medvěd pro Alfu, Bravo, Charlie a Delta, díky Hotelu máte čistý vzdušný prostor, pokračujte v misi. Přesně podle plánu v 4:30 jsme dorazili do Lamentinu , kapitán otevřel dvířka a skákal první, za ním já potom MacDonald, Rooney, Reagan a Elder můj kamarád. Potom po nich skočili Blake, Burns, Anderson a Riley. Jakmile jsme se vypoutali z padáků, běželi jsme k prvnímu zákopu, který byl před námi. Byla na něm slušná zásoba kulometů s náboji a spousta protitankových a protiletadlových zbraní. Kapitán Foley rozkázal pár vojákům, aby vlezli ke kulometům a já s Elderem, který měl na zádech vysílačku spojil s ostatními týmy. Spojili jsme se všemi týmy, které byly vysazeny vrtulníkem ale s pozemními jednotkami jsme se nemohli ozvat. Tak nám Kapitán Foley řekl abysme se šli společně s Elderem podívat na pobřeží, co se stalo s pozemními jednotkami. „Chlapci u kulometů, kryjte Martina a Eldera ať se můžou proplazit na pobřeží.“ „Rozumíme pane.“. Spustila se velká salva kulometů, kde se přídali k tomu dokonce i kulomety jiných týmů. Ale v pohodě jsme se dostali až k pobřeží a viděli jsme 10 člennou skupinu ruských vojáků převážně s raketometama. Ve většině z nich se ještě kouřilo. „Kapitáne, asi víme o osudu pozemních jednotek, u pobřeží je 10 členná skupina vojáků s raketometama. Příjem.“ „Tak to je problém, musíme zavolat na velitelství.“ „Táto Medvěde tady Alfa naše pozemní jednotky byly zlikvidovány Rusy s raktetometama. Příjem“. „Rozumím Alfo zbavte se jich. Příjem.“. „Martine, Eldere, zlikvidujte ty Rusy podle plukovníka Blakea by měli dorazit další posily.“ „A jak to sakra máme udělat.“ „Nevím prostě to udělejte.“ Mysleli jsme si, že se kapitán zbláznil ale měli jsme proti nim výhodu. Byly moc u sebe a my jsme měli 8 granátů. „Eldere, připrav si granáty budeme házet.“ . Tak jsme hodili každý na Rusy 3 granáty.“ „Raketníci zničeni.“ „Dobrá práce Martine, vraťte se sem k nám. Táto Medvěde, můžete poslat posily. Příjem.“ „Rozumím Alfo“. „Povolejte sakra skupinu Hotel. Příjem“ „Hotel musí počkat je pod těžkou palbou u LeMoule , A také potřebují posily. Nejdřív dorazí tam, a až pak k Vám“ „Rozumím, bojujem dál. Alfa konec.“ Tak dobře chlapi posily dorazí za 2 hodiny, kulomety, kryjte nás 2 lidi zůstanou u kulometů a ostatní půjdou obsadit budovy naproti. Připravte se, teď. Všichni jsme vyletěli ze zákopů a přitom stříleli na Rusy, abysme měli vůbec nějakou podporu. Naše jednotky se pokoušeli obsazovat různé domy. My jsme se dostali až k domu nebližším k Ruským pozicím. Byly jsme rozděleni na malé skupiny. Každý se rozeběhl do jednotlivých pater nebo místností. V mé skupině byl Elder a měli jsme za úkol vyčistit nejvyšší patro. Jakmile jsme vstoupili do třetího patra a od chodby nalevo na nás začali střílet Rusové, okamžitě jsme se schovali mezi zdi. Já a Elder jsme hodili kouřový granát do chodby a jakmile se kouř dostal k nám hodili jsme každý jeden granát. Jakmile se vzduch zlepšil vletěli jsme dovnitř a viděli Rusy bez hlav a různých částí těla v tom jsme potkali jednoho důstojníka, který právě se snažil říct do vysílačky, že jsme obsadili dům. Jenomže se nám povedlo vysílačku zničit dřív, než to stačil doříct. Do vysílačky jsme řekl „Třetí patro vyčištěné, a našli jsme jednoho zraněného vojáka zřejmě důstojník, a zničili jsme jejich rádio, které nám pěkně mohlo zatopit“ „To je perfektní Martine,toho důstojníka přiveďte sem. Dovedli jsme důstojníka, který nám mohl pořádně zatopit, kdyby zavolal posily. „Prozatím si ho převezmu já a vyslechnu ho. Ostatní budou bránit dům a kontrolovat komunikaci s ostatními týmy. Martine, Eldere vezměte si třetí patro, posily tu budou za 20 minut.“ Řekl kapitán. Tak jsme letěli do posledního patra a kryly a likvidovali Rusy v domech. Jednou nás to přestalo bavit a sešli jsme dolů a řekli kapitánovi. „Pane, už toho máme plný zuby, zavoláme dělostřelectvo.“ „Co blázníte vojíne, vždyť nás všechny zabijete.“ „Nezabiju pane, když zadám správné souřadnice“ „To se ještě nikomu nepodařilo, radši stáhnu ostatní jednotky.“ „Ne nic nedělejte pane. Zadám správné.“ „Tak jo“ „Táto Medvěde tady je Alfa potřebujeme dělostřeleckou podporu.“ „Identifikujte se vojáku.“ „Vojín Elder, spojovatel, pane, promiňte ale ti granáty nutně potřebujem.“ „Přepojím Vás na Majora Sutherlenda, ten má na starosti dělostřelectvo.“ „Děkuji pane. Příjem.“ „Hodně štěstí chlapci, příjem.“ Rudá záře tady je Alfa slyšíte mě. Příjem.“ „Tady je Rudá záře, chcete spoustu granátů na tu samou pozici. Příjem“ „ Ne pane, potřebujeme akorát granáty na určité pozice. Příjem.“ „Vy si snad děláte srandu vojíne. To nemáme šanci, tak přesně trefit.“ „Tak ať se Vaši kluci trefí, jinak z nás udělají kaši.“ „No jo, tak nám řekněte souřadnice.“ „Od Ab44 po konec Lamentinu.“ „Už to letí, raději byste se měli schovat.“ „Pane kryjte se už to letí.“ „Rozumím Eldere, všichni schovejte se.“ Za 5 minut doletěli granáty a rozbombardovali celé město. Jakmile střelba utichla běželi jsme do každého domu a kontrolovali. Kapitán Foley si všiml malých dvířek dolů do podzemí. Byly i v ostatních domech. Tak si kapitán všiml několika napalmových sudů a nařídil ať se dostanou k vchodům do podzemí, a zapálí se. Po 5 minutách na nás vyběhla světelná show ze které najednou vylezli popálení vojáci. Nejmíň dvacet. K večeru k nám přišel kapitán a řekl „Tak chlapi, teď si můžete dát pohov buďte v klidu. Jenom tu máme dnešní hlídky. Martin a Elder mají první hlídku na souřadnicích Dc16. O půlnoci je půjdou vystřídat Anderson a Riley.“ Tak jsem s Elderem klusal na hlídku blízko Lamentinu. Postavili jsme malý tábor a počkali si na nepřítele. Zatímco jsme hlídkovali slyšeli jsme řvaní kapitána Foleyho na ostatní vojáky. „Ach jo máme stěstí, že nemusíme lítat kolem dokola jako ostatní vojáci“ „Máš pravdu Eldere“ „Martine, Eldere, kde se sakra flákáte.“ „Ale pane my máme hlídku vystřídat by nás měli až o půlnoci.“ „Á já jsem na to úplně zapomněl. Tak jo pokračujte. Příjem“ „Rozumím“. Začínám si myslet, že z toho všeho Foleymu hrabe a tak si nepamatuje ani svoje hlídky. O půlnoci jsme slyšeli nějaké divné zvuky a tak jsem se přišel podívat co se děje. Zvuky byly silnější a silnější a já jsem se začal bát, že to jsou tanky a určitě taky BVP plné vojáků. Řekl jsem Elderovi aby náš tábor hlídal a já jsem se vydal do Le Moule abych zjistil co se děje. U vesnice jsem zjistil, že velká skupina tanků, vojáků, náklaďáků se chystá k nám na návštěvu. „ Pane, máme tu velký problém, doufám, že jste s těma minama už hotoví.“ „Jak to myslíte Martine“ „Míří k nám velmi moc tanků a vojáků nestihnu je spočítat, radši vezmu kramle než mě někdo uvidí“ „Rozumím Martine“. Zvedl jsem se a sprintoval zpátky k Elderovi. Ten mi pak řekl, že Foley stahuje všechny hlídky ze svých pozic a že se máme vrátit do Lamentinu držet pozice. Tak jsme na nic nečekali a vzali si to sprintem k Lamentinu. Jakmile jsme všichni dorazili běželi jsme do baráků na okraji vesnice. V každém okně byl nějaký náš voják. Já s Elderem jsme se dostali k velení seržante Moodyho se skupiny Charlie. Jakmile jsme přiběhli, spojil se Moody s Foleym a seznámil ho se situací. Potom si nás všechny zavolal do suterénu a řekl nám „Takže chlapi situace je taková, podle hlášení jednoho našeho odvážného vojáka, který se doplazil až do Le Moule“, jsem se začervenal a řekl jsem si že to spíš to byla pitomost lozit aš do týlu nepřítele. Seržant pokračoval v pokynech „Pár chlapů to budete vy Edrichu a Cutlere si vezmete kulomety v každém patře. Pak tu máme v každém patře 2 bazuky se spoustou munice to si vezmou na starost tady Daniels, Whitney, Davis, Wesley, Monty a Irwin. Odstřelovací pušky bohužel nejsou takže se před domem vytvořili zákopy do kterých půjdou ostatní vojáci. Samozřejmě kromě mě, medika Arronse a tady vojína Eldera kvůli jeho rádiu. Dávejte si bacha hlavně kryjte kopec před Vámi, nepřítele by mělo překvapit naše minové pole o kterém nemají ani páru.“ Se seržantova projevu nás odtrhlo náhlé dělostřelecké bombardování „Už jdou, všichni na své pozice!!!!“. Pak jsem silně vyrazil ze suterénu a vlezl do zákopu. Začal jsem si říkat, že se musel Kapitán Foley asi zbláznit, postavit bezbranné vojáky s M16-kama a pár granátama do zákopu bez jakékoliv možnosti pořádného ukrytí. Elder si v domě hezky válí šunky a já jsem v malém zákopu skrčený a ještě je na mně vidět. Pak jsem se v zákopu seznámil s Johnsonem, skvělý chlap, dobrý bojovník, a perfektní vypravěč. Jenomže v půlce jeho vyprávění jsme uslyšeli tanky „Tak to vypadá, že se k nám chystá Ivan chystá na návštěvu Jacku“ „To už jsem poznal Johnsone“. Jakmile jsem uviděl první tank, nařídil seržant aby se všichni schovali do krytů aby nás nepřítel nezahlédl. Ale já jsem měl možnost vidět situaci ze svého zákopu. Viděl jsem 4 BVP a 5 náklaďáků určitě byly plní vojáků. Před naším minovým polem se zastavili a z Uralů vyskákali vojáci. Uralů přijelo nejmíň 7. Každý byl plný vojáků. Tak jsem to spočítal nejmíň na 50. Z BVP vojáci nevyskakovali a to mě velmi moc znervózňovalo. „Na co čekají“ zeptal jsem se Johnsona „Nevím asi čekají na tanky, radši zůstaň skrčený ať ti nikdo neustřelí prdel“. A už jsem ze zákopu viděl T80 a T72 jak se řítí k nám a za nimi BVP a za nimi šla pěchota, která vylezla z Uralů. Jakmile byly tanky na naši nalíčené pasti viděli jsme velký pekelný ohňostroj. Pár tanků naše minové pole přešlo a tak všichni důstojníci v ostatních domech nařídili zahájit palbu. Daniels, Whitney, Davis, Wesley, Monty a Irwin pálili ze svých bazuk a Edrich a Cutler pálili z kulometů na Ruské pěšáky, kteří se plížili k nám. Naše obrana první vlnu zlikvidovala beze ztrát a toho, že chlapci v zákopech nevystřelili ani jeden zásobník. Doběhl k nám seržant Moody a řekl nám „Tak chlapi to byla první vlna to nejhorší teprve přijde. Připravte se“ Najednou jsem uslyšel zvuk rotoru a z lesa se mi mihal nejhorší stroj, který bych dnes nechtěl spatřit. „Hind“ zařval jsem. „Chlapi jedna řada bazuk se změní na protiletadlové zbraně, a budou likvidovat Hindy“ Najednou z Hindů začali skákat vojáci „Výsadek!!! Všichni střílejte Sakra“ Najednou všichni začali mířit na Výsadkáře, kteří skákali z Hindů. Naši bazukáři s protiletadlovými zbraněmi se snažili je trefit, ale piloti byly asi páni svého oboru a tak se našim střelám vyhýbali. Zatímco jsem vyprázdnil svůj první zásobník uslyšel jsem velkou ránu, která mě dokonce dostala na zem. To vybouchl dům ve kterém byla skupina Hotel. Řekl jsem „Do prdele Rusové mají levý křídlo volný musí tam někdo jít.“ „Tak to běž říct Moodymu Jacku“ řekl Johnson zatímco taky rychle přebyl. Tak jsem si to vzal sprintem k domu, kde byl Moody s Elderem. „Sakra Martine co tu děláte“ „Rusové mají levý křídlo volný, dům, kde byla skupina Hotel je kapput.“ „Já vím kapitán tam poslal několik vojáků, aby to tam bránili.“ Tak jsem letěl zpátky k zákopu a seznámil Johnsona se situací. V tom se ozval rotační kulomet Hindů, který mířil na nás. „Sakra, vypadni z toho zákopu nebo bude po nás“ vyletěl jsem ze zákopu a skočil přímo před dům. Vteřinu po tom jsem se zvedl a podíval jsem se na náš zákop. V tu chvíli mě dostala zase na zem tlaková vlna z projektilu kulometu. V tu chvíli na nás zařval Moody z okna „Zatraceně Johnsone zalezte zpátky do krytu než Vás trefí“. V tom jsem uslyšel Johnsona „Kurva trefili mě“ tak jsem neváhal a zatáhl jsem ho do domu. Arrons se snažil k nám nejdříve dostat ale kulky, které se pořád zarývali do dveří, tak jsem počkal až aspoň trochu palba ustane a odtáhl Johnsona do domu. Tam ho Arrons ošetřil a Moody mi řekl abych šel s Johnsonem a Arronsem na pobřeží, že na nás čeká vrtulník. Elder ho mezitím zavolal. Tak jsme vzali Johnsona na nosítkách k pobřeží. V tu dobu přiletěl vrtulník a převezl Johnsona na Malden. Když byl vrtulník ještě na moři stačil mi pilot říct „Sakra máte tu problém míří k Vám několik člunů s BVP měli byste postavit další obrannou linii. „No doprdele, pane pilot zdravotního letounu mi právě řekl, že s k nám chystá velká skupina od moře.“ „Do prdele zalezte zpátky a běžte to říct kapitánovi Foleymu“ „Ano pane“. Tak jsem to vzal s Arronsem sprintem ke kapitánovi Foleymu, který se právě kryl s jedním radistou pod oknem a stříleli. „Co tady sakra děláte Martine, máte přece zůstat na pozicích“ „Máme Vám oznámit, že vojín Johnson byl raněn, byl právě převezen do nemocnice“ „No o tom vím a jste tu taky kvůli něčemu jinému?“ „Ano pane, velmi moc člunů a BVP se chystá sem od moře, snaží se nás obejít“ „No kurva, zavolám na velitelství“ ale jakmile chtěl kapitán zavolat ozval se velmi mohutný výbuch který mě zase odhodil až na druhý konec místnosti. Arrons se mě ptal jestli jsem v pořádku a jsem mu ukázal palec nahoru jako že jsem OK. Mezitím se Foley podíval do okna a zjistil, že naši protiletadloví střelci konečně dostali Hind, který nám tak překážel. „No konečně teď se můžeme soustředit jenom na tanky, Fischere dejte mi rádio a spojte mě s ostatními jednotkami „a´t se všichni soustředí zase zpátky na tanky“ „Pane a co ty tanky, které se k nám blíží od moře“ „Jo vezmeme tam pár kulometů, bazuk, a vojáků.“ „Bude velet tomu Seržant Sprogs. Desátníku Arronsi vraťte se zpět ke své jednotce“ „Ano pane“ „A vy Martine skočte pro seržanta Sprogse, měl by být na pozici, kde byla skupina Hotel ať skočí za mnou“ „Ano pane“ Tak jsem vždycky, když palba trochu ustala, postupoval dům od domu až jsem se dostal do zákopu, kde měl být seržant se svou skupinou „Hele kámo, řekni mi, kde najdu Vašeho seržanta“ „Tam je v troskách domu společně s naším radistou“ „Díky“ Jakmile jsem vylezl uviděl jsem, jak letěl granát k zákopu ze kterého jsem právě já vylezl, zůstal jenom kráter od granátu, kde bylo spoustu zraněných a mrtvých. Zařval jsem „Sanita, doktor k zákopu“ jako by mávnutím proutku přiletěl k zákopu a začal ošetřovat raněné“ Já jsem se musel vrátit k zákopu se obsloužit kulometem. S ním jsem neměl moc velké zkušenosti, naposledy, když jsem z něho naposledy střílel, mě kopl tak, že mi málem zlomil čelist. Natáhl jsem ho a začal pálit. Mezitím doktor stačil raněné ošetřit, jelikož tady nebyla ošetřovna poslal medik těžce raněné do ruin domu, a lehce raněné nechal bojovat. Mrtví se museli odhodit stranou, aby nepřekáželi. Po chvilce mě plácnul po ramenou nějaký kluk, ať pustím kulomet, že on se o něho postará. A tak jsem běžel za seržantem Sprogsem. „Seržante, chce s Vámi mluvit kapitán Foley, máte jít za mnou.“ „Rozumím vojíne, Jonesi převezměte velení za chvíli jsem zpátky.“ „Ano pane“ „Tak jdeme“ „Po chvíli jsme se dostali ke kapitánovi Foleymu. „Sprogsi, kde jste sakra byl“ „Měli jsme problém pane“ „Tak jo potřebuji abyste vedl družstvo, které se bude pokoušet udržet Lamentin od moře. Bojový vrtulník se sem už žene měl by tu být za 1 hodinu. Družstvo máte už nashromážděné, bohužel jsou to samí vojíni, takže budete muset vybrat velitele levého křídla.“ „Já už mám velitele levého křídla“, řekl a podíval se na mně „Tenhle hoch umí dost dobře bojovat tak si ho dám jako velitele křídla.“ „Dobře, Martine Vaše jednotky jsou uprostřed vesnice rozestaveni, tak už sakra běžte“ „Ano pane“ „Jakmile jsme se dostali k našim jednotkám seznámil je seržant Sprogs se situací. Nikoho známého jsem tam nepotkal ale najednou k nám přiběhl Arrons. „Přidáváte se k nám desátníku?“ „Ano pane posílá mě seržant Moody abych Vás ošetřoval“. „ Tak dobře jdeme do zákopu“ Jakmile jsme dorazili postavili jsme naše bazuky a kulomety a počkali si na Rusy. Za chvíli jsem dalekohledem uviděl jak se k nám blíží. Měli jsme už omezené zásoby munice. Do bazuk jsme měli už jenom 3 rakety ale podle toho co jsem viděl by nám měli ty tři rakety stačit. „Už jdou připravte se“ řekl Sprogs. Jakmile BVP dosáhla pobřeží vypálili naši bazukáři rakety a rychle nabili. Všechny BVP byly zničeny, ale čluny dokázali vylodit nějaké chlapi, tak se i naše kulomety pustili do práce. Potom jsme všichni slavili ale najednou jsem uslyšel tanky a uviděl nejmíň 5 rot T-80. „No doprdele T-80, pane to nemáme šanci se udržet.“ „Taky si myslím“ jakmile jsme se schovali jedna věž T-80 se začala otáčet na nás a přitom vystřelila. 5 mojich mužů to dostalo včetně mě. Tak k nám přiběhl Arrons a začal nás ošetřovat. Já jsem to z největší pravděpodobností koupil někde do nohy, protože sem v ní ucítil velmi pálčivou bolest. Jak mě Arrons ošetřoval říkal mi, že to nic není a že to vždycky rozchodím. Musel jsem rychle vstát a postarat se o kulomet. Střílel jsem jako pitomý po všem co se mi zrovna nezdálo a nemělo americkou vlajku na uniformě. Už mě začínali docházet náboje do kulometu i do pušky jsem uslyšel zvuk rotoru. „Další vrtulníky je s námi konec“, ale mýlil jsem se. Byly to naše AH-64 s Cobrama. V rádiu jsme zaslechli hlášení „Alfa1 tady je Nomád1 vypadá to, že byste potřebovali trochu pomoct.“ „No konečně Nomáde1, že jste se objevili radím Vám abyste se rozdělili a pomohli našim jednotkám u pobřeží a vstupu do Lamentinu.“ „Rozumím dobře uděláme to konec“ Tak se vrtulníky začali vrhat na ruské tanky a začali dělat z nich jenom šrot. Ke konci, kdy vrtulníky zničili poslední tank se vydali do LeMoule, aby to tam vyčistili. Mezitím dorazili vrtulníky s rudým křížem na boku. Nejmíň polovička celé roty včetně mě bylo poraněno a tak nás vezli do nemocnice. Cestou jsem potkal Eldera, jak ho nesou na nosítkách se zraněnou rukou. Chtěl jsem ho pozdravit, ale ve zvuku rotoru mě nemohl slyšet. Mezitím pokračoval přesun zásob na Everon. Tak to by bylo zatím všechno o operaci TANGO-TANGO.Skončil jsem v polní nemocnici na Maldenu ale doufám, že se někdy ke svojim klukům připojím.



    Linie

    Sepsal: Davis

    LINIE

    Po obsazení Lamentinu na Everonu nastala velmi tuhá zima. Zásobování bylo velmi nejisté, protože naše vrtulníky se ve výšce ve které musí létat byly sestřeleny. Respektivě je trefila nějaká vylepšená Šilka, která dokáže plavat ve vodě. Vždy trefila hlavní rotor vrtulníku, na který s už nedalo manévrovat. S lodí se tam dalo dostat jedině s doprovodem flotily a ponorek. Pár lodí vždy si najde nějakou cestu na Everon. Ale jediná přístupová cesta, která vedla k americkým vojákům prý před dvěma dny byla zaminována a jediní Rusové mají zásob dokonce nadbytek. Jmenuji se Desátník Jack Martin. Stal jsem se veteránem Operace TANGO-TANGO, kde mě zranili do nohy. A od té doby já ležím stále na ošetřovně na Maldenu. Ale noha už se mi velmi pěkně zahojila a už můžu dokonce chodit. Ale nevím proč mě nepošlou na Everon abych mohl posílit řady naší jednotky. S Elderem jsem se už byl s tím až za velitelem amerických jednotek a ten nám řekl, že na Everonu jsou velmi špatné podmínky. Že prý tam se nedostanou lodě ani vrtulníky. My jsme ho pochopili a tak jsme odklusali zase zpátky. Potom nás poručík Dyke seřval, že ať už toho necháme nebo tam doplaveme. Tak jsme stále na Maldenu pořád kontrolovali zásoby, které by měli dorazit na Everon. Bylo jich hrozně moc. Tolik, že by to Everonu stačilo nejmíň na celý rok. „Desátníku, vytrhl mě z kontroly zásob jeden vojín“ „Co je vojíne“ „Chce s Vámi mluvit plukovník Blake.“ „Hm... plukovník nás konečně někam ráčil pozvat?“ „To nevím, ale říká se, že ze Spojených států přivezli vylepšené Chinooky. Testovali je prý dokonce už i na hustém provozu na nepřátelském území a měli tam veliký úspěch“ „Hm tak to bude zajímavé, pojď Eldere“. Tak jsme přišli až k plukovníku Blakovi. „Takže pánové možná už jste byly informováni, dovezli vylepšené Chinooky. Budete mít tu poctu a svezete se v něm. Tak si sbalte saky paky a připravte se u vrtulníku.“ Za hodinu jsme byly zabalení. Měli jsme připraveno všechno, co normální americký voják v zimě potřebuje. Pak jsme se shromáždili u vrtulníku. Nebyly jsme jediní, kdo měl na sobě kabát. Měli ho všichni dokonce i piloti a ti nám řekli, že na Everonu je dost velká zima, která by se nám nemohla vyplatit. Tak jsme nastoupili a říkali si co nás čeká. Za námi ještě nastupovali další chlapi a bedny s municí. A letěli jsme.

    O 5 hodin později

    „ Everon je už vzdálen 3 míle a neměli jsme žádné větší potíže.“ Řekl pilot našeho vrtulníku. „Tak tady je Everon pěkně zmrzlé místo. Hele tady, Lamentin. Vsadím se chlapi, že jste tady nikdy nebojovali.“ Řekl jsem „o co“ „Třeba o stovku“ „Tak mi ji můžeš dát“ „Kdo vlastně jsi“ „Desátník Jack Martin, určitě si na mně dobře pamatuješ. Ty jsi ten co vyzvedával mého kamaráda Johnsona.“ „To jsi ty“ „No jasně“ „Tak a jsem bez žoldu“ „No jo máš se dívat koho vezeš“. Pilot za zbytek cesty nepromluvil ani slovo a hezky s tím velikánem přistál. U vrtulníku na nás čekal džíp s kulometem, který nás dopravil jak náš řidič říkal na čáru.

    o 1 hodinu později

    Už jsme se blížili k lesu v centrálním Everonu. Celou cestu nás zužovala obrovská zima. „Do prdele dělostřelectvo, jak dlouho už to trvá“ řidič nám řekl „Už nejmíň dva dny. Kluci v zákopech vůbec nespali.“ „Tak tady je velitelství, vysedněte ať můžu vypadnout“. Neváhali jsme a vyskočili z auta a běželi na bojiště. Na to jít na velitelství nebyl čas a tak jsme si šli najít zákop. Vzali jsme to sprintem na bojiště a uviděli jak právě začíná Ruský útok. Jeden co měl na starosti těžký kulomet to koupil a tak jsem ho vytáhl ze zákopu a zařval „Sanita!!!!!!“ . Přiběhl doktor a jakmile se na mě podíval poznal jsem kdo to je. „Arronsi, co ty tu sakra děláš“ „No přece léčím raněné Martine“ „ Elder ti pomůže toho chlapa odtáhnout a já se postarám o kulomet“ „Eldere pojď sem potřebuju abys odnesl raněného.“ „Už běžím“ Zatímco Elder a Arrons odtahovali zraněného vojáka já se postavil ke kulometu a pálil jako zběsilý. Rychle jsem přebíjel a střílel. Za chvíli ke mně přiběhla další známá tvář. „Martine, co tu sakra děláte“ „Poručíku Moody? právě jsem přiletěl a tohle bylo pěkné uvítání“ „Teď velím téhle jednotce, pal dál ze svého kulometu a snaž se držet Rusy od těla“ „Ano pane“. Tak jsem pálil pořád ale potřeboval jsem někoho, kdo by mi pomohl s nabíjením. V tu chvíli ke mně přiběhl jeden kluk, neznal jsem ho asi nováček. „Desátníku, chcete pomoct?“ „No jistě vojíne, doufám že víte, jak se s tím zachází“ „No aspoň doufám“ „No nebudeme si tady vykat ve válce, já jsem Jack“ „Já jsem George“ „Tak dobře Georgi, nabijeme ten kulomet“ „Nerad ti to říkám Jacku, ale už nemáme náboje“ „ Tak budeme střílet ručně ze svých zbraní“. Tak jsem připravil svoji M249 a začal pálit. Nepřestal jsem střílet dokud jsem nemusel nabíjet. Pak k nám přiběhl Moody „Martine sakra, kde máš kulomet“ „Vyhozený na zemi pane už nejsou náboje“ „No aspoň, že máme ten pěchotní kulomet“. Pak šel Moody zkontrolovat další chlapi v zákopech. Za tu dobu jsem uslyšel jakoby dělostřelectvo. George mi řekl „No konečně je už mají odmrzlé“ Za 5 minut se u nás rozpoutal pekelný ohňostroj, který znamenal konec Ruského útoku. Za chvíli všichni muži někam chodili, tak jsem šel za něma. Tam k nim došel náš bývalý kapitán teď už major Foley. „Chlapci, velení se konečně povedlo převést zásoby a s tím i další chlapi. Někteří chlapi je už znají. Jsou to Desátník Martin, a Desátník Elder. Chlapi moc rád Vás po dlouhé době vidím.“ „Děkujeme pane.“ „Někteří z Vás, kteří je ještě pořádně neznají, byly to hrdinové při operaci TANGO-TANGO. Možná někteří s nima měli tu čest bojovat. „Pche to se ukáže, jak ti zelenáči budou bojovat“ „Moc bych je být tebou Jacksone nepodceňoval, tady Elder zařizoval našim jednotkám spojení s velitelstvím a zajistil dělostřeleckou podporu v době, kdy jsem měl všechny chlapi ve městě. „ Kolik lidí zařvalo“ „Ani jeden“ „A co tady ten Desátník Martin“ „Desátníku Martinovi se povedlo dostat přes domy až ke mně v prudké palbě. Dokázal udržet levé křídlo, i když žádné levé křídlo skoro nebylo.“ „Tak dobře, hm vítejte u nás chlapi.“ „Děkujeme Jacksone“. „Tak chlapi právě teď přiletělo několik Chinooků se zásobama a my teď můžeme dokonce počítat s tím, že nás pošlou do akce, protože dorazili i nějaké tanky.“ „No super“ řekl jsem. A tak jsem šel se svými kamarády na oběd. Bylo zajímavé, že staří kamarádi jí spolu a nováčci taky. Prostě a jednoduše jedli odděleně. Já jsem měl to štěstí a mohl jsem obědvat s mojimi kamarády. Po chvíli k nám přišel poručík Moody a řekl nám, že Major Foley chce, abysme šli na poradu. Tak jsme tam šli a já jsem si v duchu říkal, co tam asi bude. „Takže pánové, mám pro Vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Tak začnu tu dobrou. Za chvíli by k nám měl přijet muniční truck s náboji. A ta špatná: Jdeme do akce Obsadit Morton“ „Ale pane dobýt Morton bude ještě horší než Lamentin“ „Máš pravdu Martine, ale zase se budeme vozit v M113. A máme podporu 11. tankové divize. Ze silnice vyrazí naše rota, z lesa zaútočí rota B. Rota C se bude pokoušet o útok z moře. První vyrazí 11. tanková divize, potom naši chlapi v M113. Jakmile obsadíme město uděláme obranný perimetr, protože se očekává protiútok Poručíku pokračujte.“ „Ano pane, takže jak říkal tady Major Foley. První vyrazí naše pěchota v M113, část naší roty zůstane tady v lese a bude to tady bránit. Rota B vyrazí od lesa a před Mortonem je malý kopec, s perfektním výhledem na vesnici. Takže budou do této akce zařazeni i ostřelovači. Rota C bude útočit od moře, ale nevíme jak bude přístupová cesta prostupná. Jestli bude moc tak se naše jednotky stáhnou a pokusí zaútočit z jiného místa. M113 pro nás za chvíli přijedou takže pánové ROZCHOD!!!!“. Tak jsme se všichni rozešli a šli se vybavit na dnešní akci. Já jsem si radši ještě vzal o pár zásobníků navíc do svého kulometu. Za 2 hodiny přijeli M113 a vzali nás k Mortonu. V LeMoule se k nám připojili 2 M1A1 Abrams, a také tanky M-60. U Mortonu jsme viděli odjíždět trucky, které nejspíš vysadili rotu B. „Roto A, jsme u lesa, ostřelovači připraveni, ostatní jsou také připraveni.“ „Rozumíme roto B, roto C, kde sakra jste?“ „Tady rota C už půl hodiny hledáme dobré místo na výsadek. JEŽÍŠI KRISTE TO JE HIND, VYPADNĚTE ODSUD ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁCH.“ „Táto Medvěde tady je rota A, rota C je pod palbou nepřátelského HINDU potřebují okamžitou pomoc.“ „Rozumím, pošlu tam pár vrtulníků.“. Teď jsme se mohli jenom modlit, aby se naše vrtulníky dostali k Rotě C co nejdřív. U Mortonu nám řekl velitel „ Takže chlapi vystupujeme, pokračujeme podle plánu. Jeden náš seržant, který byl v našem M113 otevřel dveře a vylezli jsme všichni. V rádiu jsem zaslechl hlášení „Tady 11. obrněná jdeme na to“ A jakmile jsme měli Morton na dohled tak se ozvalo něco jako pískot rakety. Jedna naše M113 to dostala. „Kurva, náš transport to dostal, mají tam asi raketometčníky, volám rotu B, střílejte sakra.“ „Rozumím Roto A, chlapi kupředu!!!“. A jak jsme se konečně dostali k prvním domům tak k nám přiběhl náš velitel „Desátníku, zkusím proběhnout přes ty pole až k rotě B ať mě kryje celý tým.“ „Ale pane, vy jste se snad zbláznil, jestli nevidíte, tak zrovna v tom prostoru střílejí kulometama a raketomety. Co když Vás trefí?“ „Netrefí, hlavně mě dobře kryjte“ „Tak jo. 1.četo kryjte velitele, všichni přebijte a střílejte naslepo abyste mohli ochránit velitele.“ „Rozumíme pane“ „Všichni začněte střílet TEĎ!!!!!“. A tak jsme naslepo pálili na nepřítele aby se náš velitel mohl dostat k rotě B. Najednou jsem uslyšel pískot raketometu. Velitelovi střela utrhla nohu. „Kurva říkal jsem to, kulomety teď kryjte mě, budu se pokoušet se vrátit zpátky. Připravte se TEĎ!!! Tak jsem přiběhl až k veliteli, jakmile jsem ho se pokoušel vzít za záda, hvízdli kolem mé hlavy kulky. Neváhal jsem a vzal seržanta a vracel se zpátky. Měl jsem velké štěstí, jeden náš tank si všiml jak právě nesu seržanta, tak začal na to místo, kde byly Rusové pálit. Jakmile jsem se dostal až k domu, kde mě moji chlapci kryly. „Kurva, to nevypadá dobře, Fischere zavolej sem Arronse ať jsem okamžitě poběží.“ „Jasně. Charlie1 tady je Alfa1 potřebujeme Vašeho medika. Rozumím, Arronsi , běž k těm domům, je tam Alfa1 a mají raněného.“ „Jasně“, tak k nám za sprintoval Arrons a podíval se na něho. „Co je mu“ „Snad nevidíš, je bez nohy. A měl nějakou reakci. Trochu se třásl, tak jsme mu dali morfium. To jste dobře udělali, Martine, potřebuju jednoho kluka, aby mi ho pomohl s ním. Tak jo půjde s tebou tady George. Řekni mu to a on ti pomůže.“ „Jasně“ „Mezitím se musíme dostat doprostřed vesnice. Chlapi, držte se u mě a střílejte na všechno, co je před náma. Jakmile budeme uprostřed, tak musíme zaútočit na skupinu, která likviduje naše chlapi na kopci. Jdeme TEĎ!!!“. Tak jsme všichni se snažili prodrat až ke skupince, která ostřelovala naše kluky. „Chlapi, hoďte jim tam granát, pak skočíme do toho zákopu a obsadíme ty kulomety.“. Všichni jsme tam aspoň hodili jeden granát. Jakmile z Rusů zbyly jenom kousky. „Do zákopu, hned. Jacksone, Rooney vemte si kulomety.“ „Jasně pane“. „Fischere, dejte mi rádio. Bravo1, tady je Alfa, pošleme podporu tanků.“ „Martine, to jsi ty“ „Ano pane jsme uprostřed vesnice a potřebujem okamžitě tankovou podporu.“ „Už je tam posílám, takže chlapi 11. tanková divize, by měla dorazit za chvíli tak se kryjte a....“ „HIND!!!!!!!!“ „Do prdele, poslali sem Hind, potřebujeme okamžitě protiletadlové zbraně.“ „Roto B, potřebujeme vaše Stingery“ „Naše Stingery jsou na maděru“ „Kurva, Wesley, Irwine, vemte si ty strely a sejměte ten Hind.“ Wesley a Irwin se dokázali trefit přímo do hlavního rotoru vrtulníku, a ten na nás začal padat. „Do hajzlu, vypadněte z toho zákopu“ „Jakmile jsme vylezli ze zákopu srazila nás na zem tlaková vlna od vybuchujícího vrtulníku. „Kurva, koupil jsem to“ naříkal Wesley a držel se za ruku. „Potřebujeme zdravotníka, pozice Fg 45, příjem“ „Rozumím, posílám je tam“ „Tak dobře ,nemůžeme tu na ně čekat, Irwine, hlídej tady Wesleyho, dokud nedorazí zdravotníci.“ „Jasně“ „Ostatní za mnou, musíme pročistit to pobřeží“ „Tak jsme všichni přiběhli směrem na pobřeží. Tam jsme uviděli, že se naše jednotky snaží vylodit na pobřeží. „Raketomety sestřelte ty kulomety, a ostatní se pokusí o zbylou pěchotu. Tak naši vojáci zničili kulomety a ostatní stříleli na vojáky u pobřeží. „Fischere, rádio“ „Tady Alfa1 mořské jednotky mají volný prostor“ „Rozumím vraťte se ke kašně“ Tak jsme už s velkým klidem postupovali dále ke kašně, kde nám Major Foley řekl debriefing. „Tak dobře chlapi, jak jsem už říkal v zákopu očekává se protiútok, takže se všichni vojáci pustí do akce a vytvoří zákopy, hlavně ty kulometné. Kulometům bude velet tady Desátník Martin, já se budu starat o zbytek obrany. Poručík Moody bude mít na starost naše raketomety, každý raketomet se postaví do každého okna.“ „Tak jsem začal povykovat ostatní vojáky co dělali zákopy, aby se sebou pohli a já jsem jim k tomu taky pomohl. K večeru nás od večeře strhlo velké bombardování „UŽ JDOU VŠICHNI DO ZÁKOPŮ!!!! Já jsem osobně vlezl do domu, kde byly všichni důstojníci. Tam kapitán Foley říkal do rádia „Pozorovatel 1, vidíte cíle?“ „Tady pozorovatel 1, cíle stále v nedostižnu“ „JEŽÍŠI KRISTE tady Pozorovatel 2, jede k nám spoustu tanků a pěšáků, úplně stejné jako při operaci TANGO-TANGO. Já se osobně připojuju k Vám a začínám střílet ze své ostřelovačky.“ „Rozumím Pozorovateli 2, všichni okamžitě do zákopů“ Já jsem musel osobně zůstat s Foleym, chtěl jsem jít do zákopu, ale Moody mě chytl a strhl zpátky. „Chceš se nechat zabít?“ „Ne pane, ale chci do bitvy s klukama“ „Ne zůstaneš tady, nemám nikoho, kdo by dokázal řídit kulomety.“ „Tak jo pane“. V tom na mě zakřičel Foley „Tak jo Martine ať kulomety zahájí palbu.“ Dobře pane“. Tak jsem vylezl z našeho úkrytu a byl připraven ukázat ostatním vojákům povolení ke střelbě. „Martine, PAL!!!“. A tak jsem svou pravici dal dolů a všechny naše kulomety začali střílet. Já jsem podle mě vystřelil 40 nábojů a dostal jsem 3 Rusy. Naběhnul jsem zpátky do domu a začal křížovou palbu. ÁÁÁÁ. „Co to do prdele je“ „Sejmuli našeho vrchního kulometčníka, Martine, řekněte ostatním kulometčníkům ať se kryjou, že je tam sniper.“ „Jasně pane. Chlapi, dávejte si bacha někde se tam schovává ostřelovač.“ Uslyšel jsem další ránu. Ostřelovač trefil našeho ostřelovače. „Martine, vylez na tu kostelní věž a vem si tu ostřelovačku. Tak jsem v rekordním čase vylezl po žebříku až na věž, kde byla připravená ostřelovačka se spoustou munice. Pak jsem začal pálit. S ostřelovačkou jsem neměl moc velké zkušenosti, ale šlo mi to velmi dobře na celý zásobník jsem dostal 20 ruských vojáků, včetně toho mého ostřelovače, který mi tak moc překážel. Pak jsem střílel dál a dál až se mi začala krátit munice. Nahlásil jsem „Pane, mám už málo munice, už jenom 2 zásobníky.“ „Tak začni šetřit“ „To už jsem začal před 4-ma zásobníkama. „Počkej, zavolám na velitelství, Táto Medvěde, potřebujeme okamžitou evakuaci z Mort......“ pak jsem uslyšel velkou ránu. „Majore, poručíku, Eldere!!!“ Já jsem úplně zpanikařil jak jsem viděl, jak se dům, kde byly Foley, Moody a Elder zřítil. Ten dům to nejspíš dostal od BVP, které právě přiletělo. Na nic jsem neváhal, slezl z věže a rozběhl se k domu. Ostatním vojákům jsem nařídil, aby zůstali na svých pozicích. Tak jsem sám vyhraboval Majora, poručíka a Eldera. Po chvíli jsem je našel zavalené v sutinách. Foley,Moody to přežili ale Eldera jsem nemohl probudit. Snažil jsem se ho resuscitovat ale, už doktor mi potvrdil, že je mrtvý. Pak mě museli od Eldera odtrhnout. Přitom, jsme se schovali do dalšího domu. Tam byl Fischer se svým rádiem. „Táto Medvěde, tady ALFA1 potřebujeme okamžitou evakuaci z Mortonu.“ „Už jsme Vaše volání slyšeli, už vyjeli trucky. Všichni jsme ustoupili až k prvnímu domu na okraji města. Tam jsme nasedli do trucků a odjeli. Já jsem se vůbec nemohl soustředit ze smrti Eldera, byl jsem tak dezorientovaný, že jsem si ani nevšiml, že Foley to dostal. Vzal jsem ho a počkal si na další truck. Tam jsem ho naložil a vzpomínal na Eldera. To byl podle mě ten nejhorší zážitek v mém životě. Ztratil jsem svého kamaráda v misi, která neměla úspěch. A ještě zemřel pod sutinami domu ve kterém se kryl. Věci jsem poslal jeho holce. Byl jsem tak psychicky na dně, že jsem musel jít na předčasnou dovolenou na Malden. Poprvé končím svůj příběh velmi smutně. Doufám, že mi ta 14 denní dovolená prospěje.



    Operace Nogova

    Sepsal: Davis

    OPERACE NOGOVA

    „HELE TY ZMRDE, RANGERS JSOU NEJLEPŠÍ V TÉTO ARMÁDĚ. TO ONI DOKONČILI OPERACI HORSKÝ OREL AŽ DO KONCE“ „JO, TO BY MĚ ZAJÍMALO TY VOLE, KDO VÁM PRVNÍ ČÁST TÉTO OPERACE PROŠLAPÁVAL STEZKU, ABYSTE TO MĚLI LEHČÍ NEŽ MY.“ „ALE HOVNO, VY JSTE NIC NEUDĚLALI, VYSTŘÍLEL JSEM VŠECHNY SVOJE ZÁSOBNÍKY, ABYCH PŘEŽIL“ „NO, TO AKORÁT POTVRZUJE TO, ŽE ASI NA JEDNOHO IVANA POTŘEBUJEŠ ZÁSOBNÍK ABYS HO TREFIL CO?“ „CO, TY HAZLE, JÁ TĚ ZABIJU“ „NO, TAK POJĎ NA FÉROVKU SRAČKO“ A STRHLA SE VELKÁ BITVA „UŽ TOHO NECHTE. PORUČÍK RILEY SE MNOU, PORUČÍK EVERSON TAKÉ SE MNOU“ „CO TO TADY MĚLO ZNAMENAT CHLAPI?“ „PANE, TADY PORUČÍK EVERSON SE MNOU NESOUHLASIL, ŽE NAŠE DIVIZE BYLA PŘI OPERACI HORSKÝ OREL NEJDŮLEŽITĚJŠÍ, ŽE OSLABILA ŘADY RUSŮ NA ZÁKLADNĚ“ „JO, A TADY PORUČÍK RILEY MI ŘEKL, ŽE NA JEDNOHO IVANA POTŘEBUJU JEDEN ZÁSOBNÍK, ABYCH HO TREFIL“ „JO, A TAK JSTE SE ZAČALI RVÁT“ „ANO PANE“ „PORUČÍKU RILEY, VÁS TREST MINE, A CO SE TÝČE VÁS PORUČÍKU EVERSONE, HLASTE SE MI ZÍTRA NA NAŠÍ VÝSADKÁŘSKÉ ZÁKLADNĚ VE 10:00.“ „PROMIŇTE PANE, ALE JÁ MÁM ZÍTRA AKCI“ „POŽÁDÁM, ABY VÁS PŘEVELELI NA MĚSÍC K MOJÍ JEDNOTCE ABYSTE VĚDĚL, ŽE VÝSADKÁŘI SE CELOU VÁLKU NELOUDALI“ „ROZUMÍM PANE“ „TAK UŽ OBA VYPADNĚTE. RILEY, NEZAPOMĚŃ DNESKA VEČER NA NAŠÍ ZÁKLADNĚ POKER S ARRONSEM, ROEM, MONTYM JACKSONEM A SE MNOU“ „TO NÁS ZASE VŠECHNY OBERETE O ŽOLD PANE“ „RISK JE ZISK, TO SI PAMATUJ“ „Hele ty Riley, jak se vaše jednotka jmenuje?“ „97. výsadková, a kdybys hledal velitele první čety, tak ten s tebou teď mluví“ „Něco si o tom určitě najdu, my v rangers si musíme všechno prověřovat“ „No jo, tak nezapomeň se hlásit Foleymu v deset“ a tak jsem nasedl do džípu a jel na naši základnu.

    ZÁKLADNA 97. VÝSADKOVÉ. ČAS 09:00

    Jak jsem řekl, tak se to stalo. Foley na kartách obral všechny kromě mě. Já jsem s ním soupeřil až do 9:00 ráno, kdy už všichni spali. Pak jsme to vzdali a šli si lehnout. Ale Foley byl tak zničenej, že došel maximálně na mou postel a usnul jako dřevo. Já jsem si nakonec musel lehnout do muničáku, který byl vedle mého bunkru. Byl tam gauč, který byl pro hlídkující vojáky, aby si dokázali odpočinout. Tak jsem na něj lehnul. Spali jsme všichni jenom blbou hodinu, protože ze vchodu jsme uslyšeli kroky, a tak jsme tomu nevěnovali zvláštní pozornost. Potom jsem myslel, že dostanu infarkt. Ze dveří vyběhl Everson, a tak zařval, že se hlásí do služby, že jsem vyletěl do bunkru se svoji zbraní v ruce a zásobníkama po kapsách v domění, že nás Ivan poctil návštěvou. „KDE JE IVAN?“ „Taky ses lekl Riley, neboj to tady ten Everson neumí mluvit tiše, když všichni spí“ v tom se ozvali minomety „Do prdele co to je, všichni na své pozice. Riley, západní sektor, Eversone, běžte s Rileym, já si vezmu na starost vnitřní perimetr“ „Rozkaz pane“ „KULOMETY, PŘIPRAVTE SE, OSTŘELOVAČKY JSOU NA ÚDRŽBĚ, TAK JE TO NA VÁS“ „K PALBĚ PŘIPRAVIT PAAAAAAAAAAL!!!!!!!!!!!!!!!!!!“ Asi po hodině boje to dostal kulometčník v bunkru 2. „Pane, Jonny to dostal, je to s ním vážné, nemáme kdo by obsluhoval kulomet“ „Odtáhněte Jonnyho a já se o to postarám“ a už jsem rychlým sprintem vyrazil ze svého krytu do bunkru 2. Za mnou běžel Everson. Otevřel jsem komoru s náboji a začal pálit. V té palbě jsem stačil říct „KLUCI, TADY KULOMET 2, VELITEL, VYPADÁ TO, ŽE SE STAHUJÍ, DRŽTE SE A POČKEJTE AŽ USTOUPÍ ÚPLNĚ“ „DO PRDELE TADY JE KULOMET JEDNA, JSEM BEZ MUNICE. CO MÁM DĚLAT?“ „TAK TO JE V PRDELI, STŘÍLEJ ZE ZBRANĚ A POČKEJ, DOKUD NEDONESOU MUNICI.. HOTEL ŠEST, TADY JE OKO JEDNA, POTŘEBUJEME MUNICI DO KULOMETŮ V ZÁPADNÍM SEKTORU. PŘÍJEM“ „NO JASNĚ, UŽ JE TAM POSÍLÁME“ „TO JE DOBRÁ ZPRÁVA, AŤ SEBOU HODÍ. PŘÍJEM. VŠEM VOJÁKŮM V ZÁPADNÍM SEKTORU, DRŽTE SVÉ POZICE, ZA CHVÍLI BY MĚLI DORAZIT PO….“ „RILEY POZOR!!!“ a tak mě stihl Everson odtáhnout z mého kulometného hnízda zrovna ve chvíli, kdy letěla na můj bunkr střela RPG. Kulomet zničila na cucky a já jsem mohl jenom poděkovat Eversonovi za záchranu svého života „HALÓ ŠÉFE, CHTĚLI JSTE MUNICI DO KULOMETŮ?“ „NO JÁ JI TEĎ NEPOTŘEBUJU“ „TAK SI KDYŽTAK VEMTE TYHLE M26 A TADY JSOU DVĚ BEDNY ZÁSOBNÍKŮ“ „NO TAK DÍKY“ a tak jsem postavil ostřelovačku na dvojnožku a začal pálit po Rusech, kteří se k nám blížili jako vosy na med „RILEY, TADY JE HOTEL ŠEST, ZA CHVÍLI PŘILETÍ JEDNOTKY DELTA FORCE A POMOHOU NÁM S VYČIŠTĚNÍM ZÁKLADNY“ „UŽ JE SLYŠÍME PANE, A ČEKÁME AŽ SI TAKÉ KONEČNĚ UŽIJOU“ V dáli jsem spatřil MH6, malý vrtulník a na bocích už byly připraveni chlapi z Delty. Obkroužili jednou základnu, ale nestříleli, pak se zaměřili na západní sektor, kde začali likvidovat Rusy, kteří už měli velmi početné ztráty. „Tady je LittleBird 1, západní sektor je celý vyčištěný, můžete se podívat po mrtvých. Příjem“ „Tady je Hotel šest, LittleBird 1 děkujeme za Vaši pomoc“ „Bylo nám potěšením Hotel Šest, LittleBird 1 konec.“ Pak jsem došel k Foleymu a ten nám řekl, abychom zkontrolovali všechny raněné a mrtvé na základně. Měli jsme se podívat i na útočící vojáky. „CELÉMU ZÁPADNÍMU SEKTORU, POLOVIČKA MUŽŮ PŮJDE SE MNOU, OSTATNÍ BUDOU DRŽET ZÁPADNÍ SEKTOR V PŘÍPADĚ ÚTOKU“ „EVERSONE, PŮJDEŠ SE MNOU“ „O.K.“ a už jsme vyrazili. Rozdělil jsem družstva a vyrazil jsem svým směrem. Po necelých 500-tech metrech jsme potkali hromadu mrtvých těl. Už začali pořádně zapáchat. Už jsem ten puch nemohl vydržet, a radši si dal na ústa kapesník. „FUJ, TO JE TEN NEJVĚTŠÍ SMRAD, KTERÝ JSEM KDY ZAŽIL.“ „POČKEJ SI, PROTOŽE NAŠE MINOVÉ POLE SE TAKÉ URČITĚ OZVALO“ Do minového pole jsme radši nešli, jelikož ten smrad se začal přenášet i přes naše roubíky. „KURVA, TEN SMRAD NEVYDRŽÍME, POJĎTE ZPÁTKY, AŤ SI TO KLUCI OD PARTYZÁNŮ UKLIDÍ“ Šel jsem za Foleym, podat hlášení a zalehnout do svojeho bunkru. Foley řekl Eversonovi, aby si zalehl k mému bunkru. „Tak dobrou noc Riley“ „Dobrou Eversone“ a po zbytek noci jsem usnul, jak dřevo. Ráno ke mně přišel Fischer a řekl mi, že máme poradu.

    BRIEFING V TOC BUNKRU

    „TAK PÁNOVÉ, SITUACE JE TAKOVÁ. NÁŠ PRŮZKUM NALEZL KOLEM DAVLI SPOUSTU OBRNĚNÝCH JEDNOTEK A TAKÉ POČETNOU PĚCHOTU. VYŠLEME DO OBLASTI ČTYŘI TÝMY.“ „ALE PANE, ŘÍKAL JSTE, ŽE TAM JE SPOUSTU OBRNĚNÝCH JEDNOTEK A TAKÉ NEJMÍŇ ROTA VOJÁKŮ“ „CO KDYBYS ZAVŘEL HUBU EVERSONE, RÁD BYCH POKRAČOVAL“ „PARDON PANE“ „TAK PŮJDEME DÁL. DĚLOSTŘELCI Z VIDLÁKOVA BY POTŘEBOVALI ZJISTIT POZICE OBRNĚNCŮ, ABY JIM MOHLI DÁT NAROZENINOVÝ DÁREK V PODOBĚ GRANÁTU. VY BUDETE HAD JEDNA, KRÝT VÁS BUDE HAD DVA, TÝM ZE 256. KULOMETNÉHO PLUKU, BUDOU MÍT ZA ÚKOL VÁS KRÝT. TŘETÍ TÝM BUDE HAD TŘI, TÝM ZE 236. PĚCHOTNÍ DIVIZE, DOPLNĚNÍ OSTŘELOVAČI. BUDOU KRÝT AKCI Z DRUHÉHO BŘEHU. ČTVRTÝ TÝM BUDE TÝM Z 1. OSTŘELOVAČSKÉ DIVIZE, BUDOU NA KOPCI VÁS KRÝT. VYSADÍME JE O DEN DŘÍVE, ABY MOHLI NÁS PŘIPRAVIT NA PŘÍPADNÉ PŘEKVAPENÍ. 12. VRTULNÍKOVÁ DIVIZE SE PŘESUNULA ZE SVÉ PŮVODNÍ POZICE NA POZICI ASI PŘIBLIŽNĚ 10 KILOMETRŮ OD MOSTU. KDYŽ MOST OBSADÍME, BUDEME MÍT MOŽNOST PŘEVÁŽET ZÁSOBY KRATŠÍ CESTOU NEŽ PŘES BLBÉ HORY. NEJDŘÍVE BUDETE MUSET ZNIČIT TY HNUSNÉ RUSKÉ TANKY. NAHLASTE RUDÉ ZÁŘI, SOUŘADNICE A POTOM ZAÚTOČTE. JAKMILE OBSADÍTE MOST, DÁTE HLÍDKU NA TENTO BLÍZKÝ KOSTEL, ZE KTERÉHO JE VIDĚT NA VŠECHNY STRANY VELMI DOBŘE. ZA PÁR HODIN PO OBSAZENÍ MOSTU, BY MĚLA DORAZIT 40. VRTULNÍKOVÁ DIVIZE S NOVÝMI VOJÁKY, A TI BUDOU DRŽET CELOU DOBU MOST, DOKUD JE NĚKDO NEVYSTŘÍDÁ, A VY PAK POLETÍTE DOMŮ. NĚJAKÉ OTÁZKY?“ „ANO PANE, JDOU TAM JENOM ČTYŘI TÝMY, NE MOC VYZBROJENÉ, DVA TÝMY NÁS BUDOU KRÝT, MY ZAVOLÁME RUDÉ ZÁŘI A CO TA 10. VRTULNÍKOVÁ DIVIZE BUDE DĚLAT? VÁLET NA PRDELI?“ „NE, 10. VRTULNÍKOVÁ DIVIZE BUDE MÍT PŘIPRAVENÉ ROTORY A KDYŽ BUDETE MÍT VELKÉ POTÍŽE TAK JE ZAVOLÁTE. JEŠTĚ NĚJAKÉ OTÁZKY?“ „NE PANE“ „NE PANE“ „NE PANE“ „NE PANE“ „NE PANE“ „NE PANE“ „NE PANE“ „O.K. TAK HODNĚ ŠTĚSTÍ KLUCI“ Pak jsme šli zase zpátky do svých bunkrů a já jsem ještě šel cvičit nováčky střelbu z kulometu. Se mnou šel i Jackson. Připadalo mi, že se Jackson chová jako učitel, který si myslí, že tito nováčci jsou jeho žáci a ten kulomet je obyčejná rákoska. Pak jsem si šel zalehnout. Myslel jsem na zítřejší akci a promýšlel jsem ji. Šel jsem ještě jednou do TOC bunkru a promýšlel si ji. „TAK, TADY JE TEN PITOMÝ MOST. JAK NÁM FOLEY ŘÍKAL, VYSADÍ NÁS NA SOUŘADNICÍCH EC 45, COŽ JE TADY. PŘIBLIŽNĚ 2 KILOMETRY OD MOSTU. ALE PROČ 256. KULOMETNÝ PLUK BUDE VYSAZEN BLÍŽ? TO JE VELICE ZAJÍMAVÉ. TADY MÁ DOKONCE FOLEY OZNAČENÉ POZICE, NA KTERÝCH MAJÍ BÝT TÝMY. HELE PODÍVÁM SE DO TOHO POČÍTAČE. TEDA, TADY MÁ FOLEY ÚPLNĚ DOBRÝ POČÍTAČOVÝ PROGRAM, KTERÝ VYPADÁ JAKO HRA. JE TU VŠECHNO VYMODELOVANÉ. TAK SE PODÍVÁM, JAK SI TO POČÍTAČ PŘEDSTAVUJE. PRVNÍ BUDEME VYSAZENI MI, POTOM HAD DVA A TEN PŮJDE NA TADY TY URČENÉ POZICE. PODÍVÁM SE NA POČET NEPŘÁTELSKÝCH VOJÁKŮ V OBLASTI. COŽE TO SNAD NENÍ MOŽNÉ. JEDNA ROTA HLÍDÁ MOST, A DALŠÍ NEJMÍŇ DVĚ ROTY JSOU OKOLO A JSOU SCHOPNY VYTVOŘIT PROTIÚTOK. NO TAK BUDEME POKRAČOVAT DÁL. PODLE TOHOTO PLÁNU BY TO MĚLO BÝT ÚPLNĚ JEDNODUCHÉ, ALE REALITA BY MĚLA BÝT JINÁ. TA OSTŘELOVAČSKÁ DIVIZE, KTERÁ BUDE NA TOM KOSTELE ASI NEBUDE MÍT MOC PRÁCE. DOVEZOU JIM TAM NĚKOLIK BEDEN ZÁSOBNÍKŮ A MY BUDEME V TÉ SITUACI, KDY BUDEME POD TĚŽKOU PALBOU, VŮBEC NEMOCI SE POHNOUT.“ „RILEY, CO TO TADY SAKRA DĚLÁŠ?“ „JÁ........, JSE......“ „ALE DOBRÉ TEN POČÍTAČOVÝ PROGRAM VYVINULI PŘED TÝDNEM. A TAK HO DOSTALI VŠECHNY DIVIZE, KTERÉ JSOU NA BOJIŠTI.“ „JÁ JSEM SE CHTĚL PANE PODÍVAT NA TO, JAKÉ VRTULNÍKY BUDOU POUŽITY“ „TY MUSÍŠ BÝT VELKÝ POČÍTAČOVÝ HACKER, KDYŽ SES DOSTAL PŘES MOJE HESLO AŽ K TOMU PROGRAMU. MIMOCHODEM, JAK JSI ZJISTIL TO HESLO?“ „NO UŽ OD TÉ DOBY CO JSEM PŘIŠEL, MI KLUCI ŘÍKALI, ŽE JSTE MĚL PORUČÍKA MARTINA VELMI RÁD, NO A TAK JSEM ZKUSIL TOHLE HESLO. VYPADÁ TO JAKO NĚJAKÁ POČÍTAČOVÁ HRA, ALE VE KTERÉ NEHRAJETE, ALE DÍVÁTE SE, JAK AKCE MŮŽE PROBÍHAT“ „NO JO, KDYBY NÁM TENHLE PROGRAM DALI, UŽ PŘED ROKEM, MOHLA SE TAHLE VÁLKA PRO NÁS VYVÍJET JINAK“ „NO PANE, JÁ UŽ JDU SI LEHNOUT A POČKAT SI NA ODPOLEDNE, KDY MÁ ZAČÍT AKCE“ „HODNĚ ŠTĚSTÍ RILEY“ „DĚKUJI PANE“

    RÁNO

    „HEJ RILEY, VSTÁVEJ VRTULNÍK UŽ JE TADY“ „CO, TY SES ÚPLNĚ POMÁT, VŽDYŤ LETÍME AŽ ODPOLEDNE“ „NE, PŘESUNULI TO NA RÁNO“ „NO UŽ JDU“ A tak jsem si vzal M4-ku a 23 zásobníků, 10 granátů, Beretu s tlumičem a 12 zásobníků k tomu. Ještě jsem si vzal jeden nůž, kouřový granát, oslepující granát, 2 bomby. byl jsem skutečně velmi dobře vybavený. Doufám, že se vrátíme brzy, ale mám takové tušení, že to bude horší. Musel jsem si vzít oblek číslo 8, na který se toho hodně vejde, a už jsem si to šinul k vrtulníku. „HOTEL ŠEST, TADY JE VÁŽKA JEDNA, JSME U CÍLE, PŘIPRAVUJEME SE NA VÝSADEK.“ „VÁŽKO JEDNA, TADY HOTEL ŠEST, ROZUMÍM“ „CO TO KURVA.......“ „VÁŽKO JEDNA, SLYŠÍTE MĚ“ „TADY VÁŽKA JEDNA, STŘÍLEJÍ PO NÁS ZE ZBRANÍ, POTŘEBUJEME JEDNOHO KULOMETČNÍKA“ „TADY JE VELITEL HADA JEDNA, POMŮŽU VÁM“ A už jsem si to šinul ke kulometu ve vrtulníku a začal střílet. „HOTEL ŠEST, TADY JE VÁŽKA JEDNA, NAŠE POZICE JE VYČIŠTĚNÁ, MŮŽEME JÍT NA VÝSADEK“ „ROZUMÍM VÁŽKO JEDNA“ „TAK VEN CHLAPI, NEMŮŽEME TADY ČEKAT CELÝ DEN“ „TAK, TEĎ UŽ JSME ZASE NA ZEMI, VŠICHNI SE DRŽTE U SEBE A ČEKEJTE NA POVEL KE STŘELBĚ.“ Po celé hodině jsme na druhé straně kopce potkali, jak se 256. kulometný pluk snaží dostat na svoje pozice „TAK TO VYPADÁ TAK, ŽE ONI NÁM MĚLI KREJT ZADKY, NE, ŽE JE BUDEME JEŠTĚ ZACHRAŇOVAT“ „ZAVŘI HUBU JACKSONE, VEZMEŠ SI DRUŽSTVO A POČKÁTE TADY NA KOPCI, DRUHÁ POLOVINA DRUŽSTVA PŮJDE SE MNOU, ZKUSÍME JE OBEJÍT ZPRAVA“ „NO JO“ „JDEME VPŘED!!!“ a už jsme si to proplížili až ke nepřátelským vojákům. „K PALBĚ PŘIPRAVIT PAL!!!“ Za 5 minut už byly nepřátelští vojáci v kulometných hnízdech na kusy“ „DĚKUJEME HADE JEDNA, UŽ TO S NÁMI ZAČALO BÝT HODNĚ ŠPATNÉ“ „NO TO NIC, ALE UŽ JDĚTE NA SVÉ POZICE, ABYSTE NÁS MOHLI KRÝT“ „NO JASNĚ“ „MUSÍM SI NAJÍT DOBROU DĚLOSTŘELECKOU POZICI, KTERÁ MI POMŮŽE ZNIČIT TY RUSKÉ TANKY.“ „TAMHLE PANE, VYPADÁ TO DOBŘE“ „TAK TAM JDEME“ PO PĚTISETMETROVÉM POCHODU JSEM UVIDĚL RUSKOU HLÍDKU „HELE, VEMTE SI BERETTY S TLUMIČEM A ZABTE JE. TEĎ!!!“ „NO TO JE VÝHODNÁ POZICE, ZAVOLÁME RUDOU ZÁŘI“ „RUDÁ ZÁŘE, TADY JE HAD JEDNA SLYŠÍTE MĚ. PŘÍJEM“ „TADY RUDÁ ZÁŘE SLYŠÍME VÁS TROCHU ŠPATNĚ, ALE SROZUMITELNĚ. PŘÍJEM“ „TAKŽE SOUŘADNICE JD 45, JD46, JD47 HG 52. PŘÍJEM“ „ROZUMÍM, UŽ TO LETÍ“Po 10 minutách jsme viděli ničící ruské tanky, a já si uvědomil, kolik Rusů jsem zabil.Možná někteří měli doma děti a ty děti se těšili, že se jejich otcové vrátí domů. Teď jsou v ruských tancích na kusy. „NO TEDA BYLA SVĚTELNÁ SHOW, TAK JDEME NA TY ZMRDY“ „JEN KLID JACKSONE, UŽIJEŠ SI TO JEŠTĚ. KLUCI, DRŽTE SE U SEBE, PALBA POVOLENA, JAKMILE SPATŘÍTE NĚCO, CO MÁ V RUCE KALAŠNIKOVA, TAK MU HO USTŘELTE S PAZOUR.“ Po hodince kontrolování mrtvých těl jsem zahlédl nějakou skupinu, která na nás začala pálit. „DO HAJZLU, MUSÍME SE K NIM PROPLÍŽIT, HADE ČTYŘI, KDE SE SAKRA FLÁKÁTE?“ „..................................“ „HADE ČTYŘI, SLYŠÍTE MĚ?“ „...........................“ „DO PRDELE, HOTEL ŠEST, TADY JE HAD JEDNA, HAD ČTYŘI SE MI NEHLÁSÍ.“ „ROZUMÍM HADE JEDNA, POŠLU TAM JEDNOTKU ROONEYHO. ŘEKNI MU TO“ „JASNĚ PANE, ROONEY MAZEJ NA TEN KOSTEL NA VRCHOLKU KOPCE A ZJISTI, PROČ SE NÁM NEHLÁSÍ HAD ČTYŘI“ „JASNĚ RILEY“ a najednou na nás začal někdo pálit z nějaké podivné pozice „SAKRA, KDO TO TADY STŘÍLÍ, VŠICHNI SE KRYJTE MEZI DOMY AŤ VÁS NEDOSTANOU“ při svém běhu Fischer klopýtl a asi si narazil kotník, protože nemohl v běhu pokračovat. Vzal jsem ho na záda a schoval se s ním do trosek jednoho domu, který se zřítil, když jsem přivolal dělostřeleckou podporu „ROE, ARRONSI, NĚKDO Z VÁS SEM POJĎTE, FISCHEROVI SE NĚCO STALO, ASI MÁ ZLOMENÝ KOTNÍK“ „TADY ARRONS UŽ JDU“ „KRISTE RILEY, TOS MĚ NEMOHL ZAVOLAT NA NĚCO HORŠÍHO, FISCHERE MÁŠ JENOM VYMKNUTÝ KOTNÍK. BĚHAT BUDEŠ MOCI, JENOM TROCHU KULHAT A PŘÍŠTĚ MĚ ZAVOLEJTE NA NĚCO HORŠÍHO“ „TAK PROMIŇ“ „HADE JEDNA, SLYŠÍTE MĚ?“ „ROONEY, TADY JE HAD JEDNA, SLYŠÍM TĚ. CO JSTE ZJISTILI?“ „HAD ČTYŘI BYL ZLIKVIDOVÁN RUSKOU SKUPINOU KULOMETČNÍKŮ. JAKMILE JSME SEM DORAZILI TAK NA VÁS PÁLILI“ „JO TAK TO BYLY TI NEZNÁMÝ STŘELCI“ „JACÍ NEZNÁMÝ STŘELCI“ „NĚKDO NA NÁS PÁLIL, PŘIPADALO MI TO JAKOBY TO ŠLO Z KOPCE“ „NO UŽ TEĎ JE Z NICH POUZE POTRAVA PRO ČERVY“ „TAK DOBŘE ROONEY, ZŮSTAŇ NA TÉ POZICI SE SVOU JEDNOTKOU, BUDETE DRŽET HLÍDKU A MÁTE PODLE MĚ I PERFEKTNÍ POZICI NA OSTŘELOVÁNÍ TANKŮ.“

    PORADA

    Pak ke mě došli všichni, kteří se zúčastnili akce „TAKŽE CHLAPI, DOBÝT TEN MOST BYLO VELMI DOST LEHKÉ“ „VY SI MYSLÍTE PORUČÍKU, ŽE TO BYLO VELMI LEHKÉ?“ „ANO. ROZMÍSTÍME VŠECHNY TĚŽKÉ KULOMETY, KTERÉ MÁME. POSLAL JSEM JEDNOTKU SERŽANTA ROONEYHO NA KOPEC, ABY TO TAM DRŽELI. HAD ČTYŘI BYL ZLIKVIDOVÁN, TAKŽE MÁM TADY K DISPOZICI JENOM ČTYŘI DRUŽSTVA. DÁME HADA JEDNA A DVA NA TAM TY DVA PŘEDNÍ BARÁKY. HADA TŘI URČITĚ ZŮSTALO DOSTATEK A TAK SE HAD TŘI ROZDĚLÍ NA DVĚ DALŠÍ DRUŽSTVA. HADE TŘI, JAK JSTE NA TOM?“ „ DRUHÁ STRANA MOSTU ZAJIŠTĚNA SKORO VŮBEC ŽÁDNÝ ODPOR NEPŘÍTELE. ZTRÁTY DVA MUŽI.“ „TO JSTE MĚLI NAROZDÍL OD NÁS MNOHEM LEHČÍ A JEŠTĚ JSTE ZTRATIL DVA MUŽE“ „BOHUŽEL PANE. TI DVA SI NEVŠIMLI KULOMETČNÍKA, KTERÝ ZAČAL NA NĚ PÁLIT.“ „JÁ JSEM TEĎ PROŠEL PĚKNOU ŘAVOU KULOMETŮ A NEZTRATIL JSEM ANI JEDNOHO“ „BLBCI MAJÍ VŽDYCKY ŠTĚSTÍ“ „CO SI TO DOVOLUJETE, TOHLE NENÍ O ŠTĚSTÍ, ALE O ZKUŠENOSTECH. KDY JSTE DORAZIL NA NOGOVU?“ „PŘED DVĚMA DNY“ „NO VIDÍTE. JÁ JSEM TU UŽ PŘES DVA MĚSÍCE A MÁM ZA SEBOU OPERACI HORSKÝ OREL.“ „PRVNÍ NEBO DRUHOU ČÁST?“ „TU PRVNÍ“ „CHA TAK TO JSTE MĚLI LEHKÉ DRUHÁ ČÁST BYLA PODLE VŠECH NEJTEŽŠÍ. SPOUSTU VOJÁKŮ PADLO“ „A KOLIK MYSLÍTE, ŽE PADLO MUŽŮ PŘI PRVNÍ ČÁSTI TÉTO OPERACE“ „MÁLO“ „JO POKUD JÁ VÍM, TAK VOJÁCI RANGERS A PĚCHOTNÍ DIVIZE DORAZILI NA MÍSTO TAKOVÝCH 10 MINUT PO NÁS A POSTUPOVALI ÚPLNĚ PO TÉ SAMÉ TRASE. PODLE ZPRÁV, CO JSEM MĚL Z VYSÍLAČKY, TAK JSME PRORAZILI PRVNÍ A DRUHOU OBRANOU LINII A TŘETÍ VLNU JSME ZLIKVIDOVALI Z PŮLKY DOKUD JSME NEMĚLI UŽ VELKÉ ZTRÁTY. A TAKÉ VÍM, ŽE ZE DRUHÉ STRANY SE JEDNOTKY S VOLACÍM ZNAKEM KLADIVO TAKÉ VELMI ČINILI. TO TEDA MILUJU, KDYŽ JE TU NĚKDO TEPRVE DVA DNY. UŽ SE TADY ZAČÍNÁM S VÁMI HÁDAT JAKO Z EVERSONEM“ „NO, ALE STEJNĚ JSEM MĚL PRAVDU PANE“ A najednou takových 7 metrů za velitelem hada tři vybouchl dělostřelecký granát, který roztrhl vojáka na půlku. Jelikož jsem stál přímo před ním tak na mě přiletěla zrovna první půlka vojáka. Okamžitě jsem ho odhodil a spěchal do domu na naši pozici. „UŽ JDOU. OČEKÁVAL JSEM DĚLOSTŘELECKÉ BOMBARDOVÁNÍ, VŠICHNI SE SCHOVEJTE DO SKLEPŮ VAŠICH DOMŮ. KDO BYL V TÝMU HADA TŘI DVOJKA PO VELITELI?“ „JÁ PODPORUČÍK JOHNSON“ „JOHNSONE, PŘEBÍRÁTE VELENÍ PO SVÉM VELITELI ZABIL HO GRANÁT A TOHO JOHNSONE, KOHO MÁTE VE VAŠEM TÝMU JAKO TROJKU TAK MU ŘEKNĚTE, ŽE DOSTANE NA STAROST SKUPINU. VAŠE ČETA SE ROZDĚLÍ NA DVĚ POLOVIČKY. VY A VAŠE DRUŽSTVO, ZŮSTANETE TADY A DRUHÉ DRUŽSTVO PŮJDE DO DOMU VEDLE. ALE AŽ PŘESTANE BOMBARDOVÁNÍ.“ „ROZUMÍM PANE“

    PO 1. HODINĚ

    „NO KONEČNĚ TO PŘESTALO, ZAUJMĚTE POZICE. ROONEY, VIDÍŠ NEPŘÍTELE“ „VIDÍME, SHROMAŽĎUJÍ SE U NEVEKLOVA A PŘÍJÍŽDÍ DALŠÍ“ „TADY JE POZOROVATEL 2, K MOSTU MÍŘÍ DALŠÍ SKUPINY ZPRAVA“ „DÍKY POZOROVATELÉ, NOMÁDI TADY JE HAD JEDNA, U NEVEKLOVA SE SHROMAŽĎUJÍ TANKY. POKOUŠEJÍ SE ZAÚTOČIT ZPRAVA OD MOSTU. MOHLI BYSTE NÁM PÍCHNOUT?“ „JASNĚ UŽ ZAHŘÍVÁME ROTORY. JSME RÁDI, ŽE UŽ KONEČNĚ SE TAKY ZASTŘÍLÍME“ Po 2 minutách jsem uslyšel rotory vrtulníků a vzápětí velké exploze „DO HAZLU, TADY JE NOMÁD 12, NEPŘÍTEL PŘÍMO Z DRUHÉHO BŘEHU NASADIL DVĚ ŠILKY A ČETU PROTILETADLOVÝCH VOJÁKŮ. BYL JSEM JEDINÝ, KDO TEN MASAKR PŘEŽIL. NEMOHU VÁM POMOCT. NEPŘÍTEL MĚ TREFIL PŘÍMO DO PALIVOVÉ NÁDRŽE, MUSÍM NOUZOVĚ PŘISTÁT NĚKDE NA NEJBLIŽŠÍ ZÁKLADNĚ“ „NOMÁDE 12 LEŤTE ASI 20 KM JIHOZÁPADNĚ OD MOSTU DOSTANETE SE NA NAŠI ZÁKLADNU A TAM NAHLASTE PODPLUKOVNÍKU FOLEYMU, ŽE MÁM NEDOSTATEK LIDÍ. CHYSTAJÍ SE SEM TANKY“ „ROZUMÍM, TAM DOLETÍM“ „VŠECHNY JEDNOTKY ZAHAJTE PALBU“

    ZÁKLADNA 97. VÝSADKOVÉ. ČAS ASI PŘIBLIŽNĚ V PRVNÍCH FÁZÍCH PROTIÚTOKU NEPŘÍTELE

    GARNERY, KRISTENSONE, POJĎTE ZA MNOU DO TOC BUNKRU. TAK CHLAPI, PŮJDETE NA TYTO SOUŘADNICE A OPEVNÍTE SE TAM. UDĚLÁME ZASE DALŠÍ OBRANOU LINII. NEPŘÍTEL POŘÁD ÚTOČÍ ZE ZÁPADNÍHO SEKTORU A TAK JSME CELÝ ZÁPADNÍ SEKTOR ZAMINOVALI PROTIPĚCHOTNÍMI a PROTITANKOVÝMI MINAMI, CLAYMORY A C-4. TADY MÁTE PLÁNEK, KVŮLI KTERÉMU JSME MUSELI POSTAVIT MINOVÉ POLE. PROJDETE TÍM STŘEDEM A JEŠTĚ NĚCO. VEZMETE SI DVA KULOMETY M2, CARL CUSTAVY A NĚKOLIK BEDEN“ „ANO PANE“

    PO HODINĚ

    „PODPLUKOVNÍKU, TADY JE OKO JEDNA, MÍŘÍ K NÁM VRTULNÍK. NEJSPÍŠ AH-64 A VYPADÁ TO, ŽE UŽ MÁ MÁLO PALIVA, ZKUSTE HO KONTAKTOVAT“ „ROZUMÍM OKO JEDNA“ „RYENE, ZJISTI, JAKÉ FREKVENCE MAJÍ VRTULNÍKY.“ „TO VÍM PANE, A VÍM TAKÉ, ŽE MAJÍ VĚTŠINOU VOLACÍ ZNAKY NOMÁD“ „PERFEKTNÍ, NALAĎTE MI TU FREKVENCI“ „NEIDENTIFIKOVATELNÉMU VRTULNÍKU TADY HOTEL ŠEST, SLYŠÍTE MĚ. PŘÍJEM“ „TADY JE NOM.. DVANÁCT. PRÁV. JSE. DO..... Z MOSTU V DAVLI A DOSTALI JSME SE POD TĚŽKOU PALBU. MÁM MÁLO PALIVA, NEMÁM ČAS PŘISTÁT NA VAŠEM HELIPORTU. CHTĚL BYCH PŘISTÁT NA SOUŘADNICÍCH FJ 78.“ „NE TAM NEPŘISTÁVEJTE, CELÝ ZÁPADNÍ SEKTOR JE ZAMINOVANÝ“ „ROZUMÍM, RADŠI PRO MĚ POŠLETE I ZÁCHRANNÝ TÝM. SLEDUJTE MŮJ SIGNÁL. BUDE TO VELMI TVRDÉ PŘISTÁNÍ.“ „ROZUMÍM BAKERE, VEZMI SI SVOJE ZDRAVOTNÍKY A JAKMILE PŘISTANE VRTULNÍK TAK MAZEJTE PRO PILOTA“ „JASNĚ PANE“ „TADY JE NOMÁD 12 PRÁVĚ PŘISTÁVÁM U VAŠÍ BRÁNY“ „ROZUMÍM, BĚŽÍME K VÁM“

    PO PŘISTÁNÍ VRTULNÍKU

    „TAK CO KAPITÁNE, CO SE KOLEM DAVLI STALO“ „PODPLUKOVNÍKU, V NEVEKLOVE SE SHROMAŽĎUJÍ TANKOVÉ JEDNOTKY. NAŠE DIVIZE SE POKOUŠELA JIM POMOCT, ALE BYLY JSME ZLIKVIDOVÁNI NEPŘÁTELSKOU PALBOU. STAČIL JSEM ODLETĚT. JEDEN VÁŠ PORUČÍK MI ŘEKL, ŽE MÁ VELKÝ NEDOSTATEK LIDÍ A HLAVNĚ RAKETOMETČNÍKŮ. POTŘEBUJÍ POMOC.“ „TAK TO JO, POŠLU VŠECHNY CHLAPI CO TU MÁM DO AKCE A ŘEKNU SI RADŠI O POSILY OD BRITSKÝCH VÝSADKÁŘŮ. JSOU K MOSTU BLÍŽ JAK MY A TAK TAM BUDOU RYCHLEJI. RYENE, PŘEPOJ MĚ NA ZÁKLADNU ŠESTÉ BRITSKÉ VÝSADKOVÉ DIVIZE.“ „ROZUMÍM PANE“ „ALFO PĚT, TADY JE HOTEL ŠEST, SLYŠÍTE MĚ? PŘÍJEM“ „TADY JE ALFA PĚT, SLYŠÍME VÁS DOBŘE HOTEL ŠEST, CO POTŘEBUJETE?“ „NA MOSTĚ V DAVLI PROBÍHÁ PROTIÚTOK NEPŘÍTELE, BUDE TRVAT DLOUHO NEŽ TAM NAŠE DIVIZE DORAZÍ A VY MÁTE ZÁKLADNU BLÍZKO MOSTU, NEMOHLI BYSTE NAŠIM JEDNOTKÁM PÍCHNOUT?“ „JE NÁM VELMI LÍTO HOTEL ŠEST, MÁM SKORO 75% CHLAPŮ NA AKCI, A TAK NEMŮŽU POSTRÁDAT DALŠÍ CHLAPI A RISKOVAT, ŽE RUSOVÉ ZAČNOU ÚTOK, KTERÝ SI MYSLÍM, ŽE U NÁS PROBĚHNE. KURVA K ZEMI DĚLOSTŘELECKÝ GRANÁT KRYJTE SE DO PR.....“ „ALFO PĚT, SLYŠÍTE MĚ?“ „.....................................“ „ALFO PĚT, SLYŠÍTE MĚ?“ „.....................................“ „TÁTO MEDVĚDE, TADY JE HOTEL ŠEST, MÁME TADY DVA VELKÉ PROBLÉMY“ „TAK JE NAHLAŠTE HOTEL ŠEST“ „OBSAZENÍ MOSTU V DAVLI NEPROBÍHÁ PODLE TOHO MIZERNÉHO POČÍTAČE. NAŠE JEDNOTKY NARAZILI NA TANKOVÉ JEDNOTKY. NAŠICH MUŽŮ JE STRAŠNĚ MÁLO A URČITĚ SE JIM UŽ KRÁTÍ MUNICE“ „BOHUŽEL, MOHLI BY JSME K NIM POSLAT NAŠE TANKY Z LIPAN, ALE JAK SÁM VÍTE JE TO SKORO PŘES 8 KILOMETRŮ A NAŠE TANKY DORAZÍ NA MÍSTO MINIMÁLNĚ ZA 3 HODINY.“ „TO JE ŠPATNÉ PANE, POKOUŠEL JSEM SE DOVOLAT I ALFĚ PĚT, JENOMŽE TAM MI ŘEKL VELITEL, ŽE MÁ 75% VOJÁKŮ NA AKCI A PRÁVĚ TAM TEĎ PROBÍHÁ ÚTOK“ „NO JO, VAŠE JEDNOTKY BUDOU MUSET POČKAT, NEPŘÍTEL ZAHÁJIL MASIVNÍ OPERACI, SKORO NA VŠECHNY ZÁKLADNY, KTERÉ JSOU POSTAVENY NA NEPŘÁTELSKÉM ÚZEMÍ JSOU POD ÚTOKEM. S NEJVĚTŠÍ PRAVDĚPODOBNOSTÍ JE VEŠKERÝ PROTIÚTOK MÍŘEN NA TEN ZATRACENÝ MOST.“ „A MŮŽETE NÁM POSLAT PÁR VRTULNÍKŮ, ABYCH MOHL SVOJIM CHLAPCŮM POMOCT?“ „POŠLU VÁM NĚJAKÉ BLACKHAWKY, ALE MOC JICH NESLIBUJU“ „DĚKUJI PANE“ „RYENE, PŘEPOJ TO NA AMPLIÓN ZÁKLADNY.“ „ANO PANE“ „VŠEM VOJÁKŮM NA ZÁKLADNĚ. NAŠE JEDNOTKY JSOU POD TĚŽKÝM ÚTOKEM NEPŘÍTELE. POTŘEBUJI, ABY SE VŠICHNI VOJÁCI NASTOUPILI PŘED HLAVNÍ BRANOU, KROMĚ DNEŠNÍCH HLÍDEK“ „RYENE ZAPNI ALARM“ „ROZKAZ“

    ZA 10 MINUT

    „VOJÁCI, NAŠE DRUŽSTVA JSOU POD TĚŽKOU PALBOU U MOSTU V DAVLI. NIKDO KROMĚ NÁS JIM NEMŮŽE POMOCT. TAKŽE TI CO JSOU NASTOUPENI V PRVNÍ A DRUHÉ ŘADĚ AŤ SI VEZMOU MUNICI A VELITELÉ AŤ JDOU PAK ZA MNOU DO TOC BUNKRU. TŘETÍ A ČTVRTÁ ŘADA ZŮSTANE TADY A BUDE BRÁNIT ZÁKLADNU V PŘÍPADĚ ÚTOKU. KAPITÁNE MOODY, MÁTE NA STAROST CELOU ZÁKLADNU“ „ANO PANE“ „TAK VŠICHNI SI NABERTE CO NEJVÍC MUNICE CO MŮŽETE POBRAT. VEZMEME SEBOU TAKÉ NĚKOLIK BEDEN S MUNICÍ, ABY SI MOHLI NAŠI CHLAPI TAKY VZÍT NĚJAKÉ ZÁSOBNÍKY. VELITELÉ SKUPIN V PRVNÍ A DRUHÉ ŘADĚ V TOC BUNKRU ZA 5 MINUT“

    ZA 5 MINUT

    „ZDRAVÍM VÁS PÁNOVÉ, POHOV. UŽ VČERA NASTALA OPERACE, VE KTERÉ JSME MĚLI OBSADIT MOST. BOHUŽEL DOBÝT HO BYLO LEHKÉ ALE PROTIÚTOK RUSŮ JE VELMI ÚSPĚŠNÝ. NIKDO JIM NEMŮŽE POMOCT.“ „PANE, A CO TA 40. VRTULNÍKOVÁ DIVIZE Z CHLAPAMA OD PĚCHOTY, CO MĚLA MOST HLÍDAT?“ „SERŽANTE, TI CHLAPI BY MĚLI PŘILETĚT ROVNOU ZE STÁTŮ, TAKŽE TO ZNAMENÁ, ŽE ZROVNA TEĎ JSOU NĚKDE NA MOŘI V LETADLE A JE NA NICH, JESTLI PŘISTANOU NA EVERONU NEBO MALDENU. TADY TO BOHUŽEL NEJDE, JELIKOŽ ČEŠTÍ VOJÁCI DOKÁZALI LETIŠTĚ UDRŽET MAXIMÁLNĚ 1 DEN A PAK BYLY NUCENI USTOUPIT“ „PANE, TO MÁME NÁS PĚT RISKOVAT KVŮLI JEDNÉ JEDNOTCE?“ „CO TO JE ZA ŘEČI PODPORUČÍKU. PORUČÍK RILEY JE DRUHÝ NEJLEPŠÍ VOJÁK KTERÉHO JSEM VIDĚL. BYL SE MNOU PŘI OPERACI TANGO-TANGO A PAK BYL PŘEVELEN K JINÉ DIVIZI. PO SMRTI PORUČÍKA MARTINA JSEM OSOBNĚ ZAŽÁDAL PŘEVELENÍ K MOJÍ JEDNOTCE A VYPADÁ TO, ŽE TO BYLO ÚSPĚŠNÉ.“ „PANE, UŽ SEM LETÍ PĚT VRTULNÍKŮ“ „DÍKY RYENE. TAK SHROMÁŽDĚTE SVÉ JEDNOTKY U HELIPORTU A POTKÁME SE AŽ NA MOSTĚ. HODNĚ ŠTĚSTÍ. ROZCHOD“

    NA MOSTĚ V DAVLI PŘIBLIŽNĚ PĚT MINUT PO PORADĚ

    Tady to nevypadá dobře. Jsme pod velmi těžkou palbou a rooneyho četa už nemá skoro žádnou munici. A přesto je tanků čím dál víc. Už mě to tady přestává bavit. Ještě, že jsem si vzal těch 23 zásobníků do M4-ky. Kdybych si vzal normální počet munice, tak jsem už mohl střílet jedině z pistole „VŠICHNI Z DRUŽSTVA HADA JEDNA, NAHLASTE MI STAV MUNICE „TADY JACKSON, MÁM JENOM 2 ZÁSOBNÍKY“ „TADY JE ROE UŽ JENOM POSLEDNÍ ZÁSOBNÍK“ „TADY ARRONS, 4 ZÁSOBNÍKY“ „IRWIN, POSLEDNÍ ZÁSOBNÍK“ „TADY MONTY 4 ZÁSOBNÍKY. UŽ NESTAČÍM ANI POŘÁDNĚ MÍŘIT, TI HAJZLOVÉ JSOU NA MĚ ZAMĚŘENÍ“ „ARRONSI, DEJ ROEMU 2 ZÁSOBNÍKY. MONTY, ZKUS SI NAJÍT NĚJAKOU JINOU POZICI. TŘEBA O PATRO NÍŽ. DÁVEJ SI BACHA“ „DO HAZLU, TADY JE ROONEY, TENTOKRÁT RUSOVÉ POSLALI K NÁM SKUPINU, ABY NÁM ZNEMOŽNILI ZNIČIT TY TANKY. POTŘEBUJEME SE DÁT NA ÚSTUP“ „USTUPTE ROONEY, USTUPTE, UDĚLALI JSTE CO JSTE MOHLI“ „VŠICHNI PALTE DÁL“ „PANE, TADY JE HAD TŘI, NEPŘÍTEL PRORAZIL PŘES NAŠE LINIE.“ „UDĚLALI JSTE, CO JSTE MOHLI, VŠEM JEDNOTKÁM, TADY JE HAD JEDNA, USTUPTE NA DRUHOU STRANU MOSTU. OPAKUJI ÚSTUP NA DRUHOU STRANU MOSTU. NEUDRŽÍME TO. OPAKUJI ÚSTUP!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“ a už jsme si to šinuli na druhou stranu mostu. Při běhu jsem musel pomoct Fischerovi, kdybych mu nepomohl, tak by byl už mrtvej „VŠICHNI ZASE ZPÁTKY DO TĚCH DOMŮ

    VRTULNÍKY SMĚŘUJÍCÍ K MOSTU

    „TADY JE VÁŽKA JEDNA, JSME PŘIBLIŽNĚ 10 MINUT OD MOSTU. MUSELI JSME PŘIDAT PLNÝ KOTEL“ „DÍKY VÁŽKO JEDNA, PŘIDEJTE VÍC“ „HALÓ SLYŠÍTE MĚ NĚKDO, TADY JE HAD JEDNA“ „RILEY, TADY JE FOLEY, JAK JSTE NA TOM“ „NO HURÁ PANE, MÁM BOHUŽEL ŠPATNÉ ZPRÁVY. NEPŘÍTEL SE DOSTAL AŽ PŘES NAŠE LINIE A TAK JSME MUSELI STÁHNOUT NA DRUHOU STRANU MOSTU“ „RILEY, UŽ K VÁM JEDOU TANKY Z LIPAN A MY JSME VZDÁLENI JENOM DESET MINUT. VYDRŽTE“ „ROZUMÍME PANE. TAK HOŠI TANKY Z LIPAN SE SEM BLÍŽÍ A FOLEY S NAŠIMA CHLAPAMA SE SEM BLÍŽÍ TAK DRŽME POZICE, MUSÍME VYDRŽET.“ „PANE, UŽ LEZOU PŘES ŘEKU, NEUDRŽÍME TO“ „NIC JINÉHO NÁM NEZBÝVÁ, SNAŽTE SE KRÝT“

    ZA 10 MINUT

    „HADE JEDNA, TADY JE VÁŽKA JEDNA, VEZEME K VÁM POMOC“ „NO KONEČNĚ AŤ SI TAKÉ POHNOU“ „ALFO JEDNA, TADY JE VÁŽKA JEDNA, JSME NAD CÍLOVOU OBLASTÍ, MŮŽETE VYSKOČIT.“ „ROZUMÍM ALFO AŽ ECHO, PŘIPRAVTE SE NA VÝSADEK. SESKOK!!!!!!!! VŠICHNI K TĚM DOMŮM NA OKRAJI MOSTU

    ZA 2 MINUTY

    „RILEY, JAK JSI NA TOM?“ „MOJE DRUŽSTVO JE KOMPLETNÍ. HAD DVA JE 50%, HAD TŘÍ JE KOMPLETNÍ A DRUŽSTVO ROONEYHO MÁ 50% ZTRÁTY“ „NO A CO JSI TADY ZJISTIL“ „ŽE MĚ TO TADY UŽ Z VYSOKA SERE. RADŠI BYCH USTOUPIL“ „NO JÁ VÍM, ALE DOKUD NEDOSTANEM PŘÍKAZ Z VRCHU TAK TEN MOST MUSÍME DRŽET. ZKUSÍM TO. TÁTO MĚDVĚDE, TADY JE ALFA PĚT. NEDOKÁŽEME TEN MOST UDRŽET, NEPŘÍTELE JE MNOHEM VÍC“ „ALFO PĚT, NAŠE TANKY SE ZASTAVILI ASI 2 KILOMETRY PŘED MOSTEM. NEPŘÍTEL JE PŘEKVAPIL A STÁHLI SE ZPÁTKY, ALE POSLALI JSME NA MOST DALŠÍ TANKY, KTERÉ VÁM POMŮŽOU“ „A KDE JSOU“ „V DOSAHU VAŠICH KRÁTKOVLNÝCH RÁDIÍ. „TO UŽ JENOM PĚT MINUT?“ „NO JO, ALE RADŠI ZAVELTE O ÚSTUP, MOST NEUDRŽÍME, POKUSÍ SE NA NĚHO ZAÚTOČIT JINÉ DIVIZE. UDĚLALI JSTE CO JSTE MOHLI. USTUPTE NA MÍSTO ODKUD JSTE SKÁKALI A POČKEJTE TAM POVOLÁM ZASE ZPÁTKY VÁŽKY. VÁŽKO JEDNA, SLYŠÍTE MĚ?“ „ČISTĚ A JASNĚ TÁTO MEDVĚDE“ „VRAŤTE SE ZPÁTKY NA MOST A POMŮŽETE NAŠIM JEDNOTKÁM PŘI EVAKUACI. NALOŽÍTE JE A ODVEZETE RANĚNÉ DO NEMOCNICE A ZBYTEK NA JEJICH ZÁKLADNU“ „ROZUMÍME PANE“

    ZA DESET MINUT

    „RILEY, VRTULNÍKY UŽ JSOU TADY. ZAJDI PRO SVÉ DRUŽSTVO AŤ OKAMŽITĚ VYPADNOU.“ „JASNĚ PANE“ „JACKSONE, MONTY, ARRONSI, ROE, FISCHERE, EVERSONE MIZÍME ODSUD. KRISTE PANE, TEN RUSKÝ TANK SE OTÁČÍ NA NÁS, VŠICHNI SE NĚKDE SCHOVEJTE“ a ozval se mohutný výbuch od děla T-80. „KRISTE PANE, VŠICHNI V POŘÁDKU“ „VŠICHNI ZRANĚNÍ, VČETNĚ ZDRAVOTNÍKŮ. TI CO MOHOU CHODIT AŤ OKAMŽITĚ MAŽOU NA EVAKUAČNÍ ZÓNU, TI CO NEMOHOU, TAK JE TI CO MOHOU CHODIT VEZMOU NA ZÁDA. SEJDEME SE V EVAKUAČNÍ ZÓNĚ.

    ZA PĚT MINUT

    „RYCHLE RILEY, NEBO ODLETÍME BEZ VÁS“ „DĚLÁME CO MŮŽEME PANE. VŠICHNI NASTUPTE DO TĚCH VRTULNÍKŮ HNED.“ nastupoval jsem poslední, když tu jsem chtěl naskočit, jenom mě škrábla přes rameno kulka z ruského kulometu a zabila kulometčníka na boku. Ten kulometčník se nevzdával a střílel na vrtulníky i když byly ve vzduchu. Jakmile jsme odlétali, tak to Foley, dostal do ramene. Spadl z vrtulníku a kdybych rychle nezareagoval, tak byl na zemi. „DO PRDELE, POMOZTE MI HO VYTÁHNOUT DO VRTULNÍKU.“ Pomohl mi jeden vojín. „PANE, JSTE V POŘÁDKU?“ „JO RILEY, JENOM JSEM TOHO LEKL, ŽE MĚ TREFILI A PADAL SÁM OD SEBE“ „NEBOJTE PANE DOSTAL JSTE DO RAMENE, NIC VÁŽNÉHO“ „POČKEJ, PŮJDU SI PROMLUVIT S VÁŽKOU“ „CHLAPI, ZAVEZTE NÁS DO NEBLIŽŠÍ NEMOCNICE“

    ZA DESET MINUT

    „UŽ JSME TADY VŠECHNY SANITKY JSOU PŘIPRAVENÉ“ „DÍKY VÁŽKY. RILEY, VRAŤ SE S OSTATNÍMA NA ZÁKLADNU“ „ANO PANE“ a tak jsem seskočil z našeho vrtulníku a naskočil do druhého, který letěl na základnu

    ZA HODINU

    Když jsme měli na dohled základnu, tak jsem nemohli věřit svým očím. „BOŽE MŮJ, TADY MUSELO SNAD ZAÚTOČIT NEJMÍŇ DVACET DIVIZÍ A DOKONCE PŘI ÚTOKU TO TADY MUSELO BÝT BOMBARDOVANÉ. VÁŽKO VYSAĎTE NÁS NĚKDE BLÍZKO“ „JAK VIDÍM, HELIPORT STÁLE DRŽÍ A TAK TAM PŘISTANU“ a tak jsme přistávali a já při přistání díval na tu spoušť, kterou tu rusové nechali. A západní sektor byl celý rozoraný. to asi ty nálože někdo aktivoval. Říkal jsem si co nám to dalo práce ten západní sektor vybudovat a nakonec ho budem stavět ještě jednou. Seskočil jsem a běžel okamžitě do TOC bunkru. „KAPITÁNE MOODY, JSTE TADY?“ „JSEM TU RILEY A TOHLE JSEM NIKDY VE SVÉM ŽIVOTĚ NEZAŽIL“ „A CO PANE“ „NEJDŘÍV TI BASTARDI ZAČALI ZÁKLADNU BOMBARDOVAT A ZAMĚŘILI SE HLAVNĚ NA ZÁPADNÍ SEKTOR, TAK TO ZNAMENÁ, ŽE CELÉ NAŠE MINOVÉ POLE BYLO ZLIKVIDOVÁNO. A TĚCH LIDÍ NEJMÍŇ DVĚ DIVIZE“ „Z VRCHU TO VYPADALO TAK NA DVACET DIVIZÍ.“ „MĚL JSEM TU K DISPOZICI 48 VOJÁKŮ A 16 JICH ZŮSTALO. A NEBÝT ODVAHY TĚCH OSTATNÍCH, TAK BYSME BYLY MRTVÍ A TI PARCHANTI BY DOSTALI ZÁKLADNU.“ „ANO PANE, TE ÚTOK NA VÁS BYL JENOM PŘEDVOJE PROTIÚTOKU NA MOST, KDE JSME BYLY MY. NEJSPÍŠ SI RUSOVÉ MYSLELI, ŽE NÁS PŘEKVAPÍ, ALE VY JSTE JIM STÁLI V CESTĚ“ „A JAK JSTE DOPADLI? MUSELI JSME USTOUPIT, PODPLUKOVNÍK FOLEY, BYL RANĚN A TAK MÁTE TADY VELENÍ“ „A CO TY?“ „BUDU V POŘÁDKU“ „PANE, NA MOST SE PŘIPRAVUJE DALŠÍ OFENZÍVA“ „BOŽE, ONI SE SNAD ZBLÁZNILI, TEĎ TAM POSÍLAJÍ NA JISTOU SMRT CHLAPI“ „NE PANE, TEĎ TO PRÝ ODVOLALI“ „TO SE JIM NEDIVÍM. JE VIDĚT, JAK RUSŮM NA TOM MOSTĚ ZÁLEŽÍ.“ Další šťastný konec, ale tentokrát jsem měl toho štěstí tolik, že kdybych neměl štěstí, tak byl ležel v Davli na trávě s rostříleným hrudníkem, nebo kulkou v čele.



    Linie2

    Sepsal: Davis

    LINIE 2

    Po ústupu z Mortonu, kde to koupil můj kamarád Elder, jsem se nemohl vzpamatovat. Byl jsem na 14-denní dovolené na Maldenu, abych se zotavil. V té době jsem si ani nevzpomenul na svého kamaráda Eldera. Ale jakmile jsem přiletěl na Everon, a letěli jsme kolem Mortonu, se mi vybavil ten jeho vyděšený výraz, když jsem ho vyhraboval. „Martine, rád tě zase vidím“ „Já Vás taky Majore Foley“ „Jo a to ti zapomněli říct na Maldenu, dám ti skupinu. A už nejsi obyčejným desátníkem“ „Pane?“ „Gratuluju Martine, byl jsi povýšen na seržanta.“ „Děkuji pane“ „Tak jo Martine, přivezli nám sebou několik chlapů, a chystá se další velká ofenzíva. Nejspíš bude provedena na letiště“ „No to teda bude velký masakr“. Slyšel jsem, že letiště je obsazeno ruskou 250. výsadkovou divizí a 6. tankovou divizí.“ „Tak chlapi, to čeho jsem se bál, právě nastalo. Bude proveden útok na letiště.“ „Poručíku Moody vemte si to na starosti.“ „Ano pane, takže chlapi, tady jak vidíte je mapa Everonu. A tu černé kolečko určitě vidíte. Je to letiště. Oproti Mortonu to bude horší, pojedeme bez tanků. Ale zase budem na letiště vysazeni naším nejmilejším dopravním prostředkem Letadlem.“ Všem najednou zatrnulo, obzvláště nováčkům. „Ale no tak chlapi jste bílí jako stěna. No já vím proč, někteří ještě jsou obyčejní pěšáci, takže zapomněli skákat. Na výcvik nemáme čas. Tak sakra chlapi jsme přece 95. výsadková divize. Víte co to slovo výsadková znamená? Jestli ne tak to znamená, že jsme parašutisté. Skáčeme ze vzduchu. No nebudu to tady rozebírat tak zpátky k našemu plánu.“ V tu najednou jsem uslyšel troubení trucků. „Já ten plán snad nikdy neřeknu“ Najednou k nám došlo několik vojáků i s novými důstojníky. „Seržant Jones?“ „Ano majore Foley a tohle jsou chlapi, kteří přišli nahradit ty, kteří padli nebo byly těžce raněni při útoku na Morton.“ Tak jsme se všichni důstojníci postavili vedle sebe a dívali se na dopisy vojáků. Bylo v nich dokonce i to, za jaké vojáky tady jsou. Já jsem měl tu smůlu a právě jsem přijímal chlapa, který šel nahradit Eldera. Nijak jsem ho nepovykoval ale jakmile odešel, vzpomněl jsem si na Eldera. Až jsme všichni dokončili přijímání, začal Moody pokračovat v našem plánu. „Tak zase začnu tam, kde jsem skončil. Vyskočíme z letadla. Budeme mít několik družstev. Obyčejné, raketometná i dokonce kulometná. Obyčejným jednotkám budu velet tady já. Raketometům bude velet tady major Foley. A ty kulomety si vezme na starost Seržant Martin.“ Všichni se na mně podívali tak nějak umírněně, že mi z toho mrazilo v zádech. Moody pokračoval ve svém projevu „30. C-130 vysadí na letiště naše chlapy, potom zase vytvoříme obranný perimetr, který bude hlavně mířen od pobřeží. Tam jsem očekává největší protiútok „Majore“ řekl jeden voják, který právě dojel v džípu. „Co je vojíne.“ „Promiňte pane depeše z divize“. Tak si to Foley přečetl a ukázal to poručíku Moodymu a ten nám zase řekl. „Chlapi, změna plánu, útok na letiště se prozatím odkládá. Musíme jít udržet frontu u Montignacu. Bude to stejné jako, když jsme byly na liniích. Prostě musíme udržet Montignac. Nepřítel se dostal přes 48. pěchotní divizi. Takže akce na kterou jsme byly připraveni se odkládá. Všichni okamžitě zvedněte prdele a vybavte se. Zásobování je dobré, ale Rusové útočí na naše konvoje, takže možná můžeme počítat s tím, že se staneme terčem Ruského přepadení. Naši chlapi budou rozděleni na skupinky. Bude jich celkem 15. První skupině bude velet Major Foley, druhé skupině já a třetí skupině tady seržant Martin..........“ Tak pořád Moody s veliteli jednotlivých skupin pokračoval, dokud nepřijeli trucky a neodvezli nás na linii. Měl jsem v týmu samé nováčky, kteří si vůbec ani nevystřelili. Dnes jsem si místo M249 vzal starou dobrou M16 s granátometem. To nám nařídil Foley aby jsme si vzali M16 nebo M4. A říkal ať si dobří střelci vezmou M24 s dvojnožkou. Několik chlapů vytvořilo minometné družstvo, které nás bude krýt svými 80mm minomety. Kulometů je prý na pozicích velmi mnoho, tak proto jsme si nemohli vzít žádné kulomety. Tak jsem nasedl do trucku a všichni jsme vyjeli. Jakmile jsme byly v Montignacu, viděli jsme jak 48. pěchotní divize mizí z linií pryč. Byly různě poranění a některé museli dokonce táhnout na zádech. U nás byl jenom jeden zdravotník a to Arrons. Polovičku naší roty tvořili samí zkušení chlapi. Jakmile jsme dorazili tak začalo zrovna dělostřelecké bombardování. A jakmile jsme chtěli zaparkovat,granáty dostaly 8 našich náklaďáků. Arrons okamžitě vyletěl z náklaďáku a začal ošetřovat raněné. „Vojáci, vylezte do prdele z těch náklaďáků a kurva běžte pomoct Arronsovi.“ řekl jsem. Všichni se báli, ale jakmile jeden náš voják vylezl z náklaďáku, šli za ním ostatní. Nejspíš jsem si u vojáků nevysloužil žádný respekt, když šli ven, až výstupem vojína. Stačili jsme ošetřit všechny raněné, když v tom k nám přišel Foley. „Chlapi, utrpěli jsme těžké ztráty. Měli jsme přesně spočítané, že v každém zákopu budou tři kluci. Jenomže jsme to teď přepočítali a do jednoho krytu vyjdou dva. Nebudeme dát v potaz v jaké skupině jsou vojáci. Každý si najde jeden kryt, včetně nás důstojníků a budeme bránit linii. Velitelství bude postaveno u zákopů. Říkal jsem, že budou i důstojníci v zákopech. Respektivě ano. Ale bude postaveno na velitelství. Budou vytvořeny střílny, ze kterých se bude pálit. Minometné družstvo bude postaveno za zákopy a budou nás podporovat při útoku. Ale ze začátku, máme tady dva průzkumné džípy. Poručíku Moody, vyberte jednotku čítající šest mužů a prozkoumejte těchto sedm bodů.“Zajímalo mě, že si Moody vybral zrovna mě a ostatní zkušené vojáky. 3 z naší jednotky byly nováčci. „Tak jo chlapi, jeďte sakra k těm bodům, abysme mohli to prozkoumat.“ „Rozkaz“ Tak jsme dojeli na všech 6 bodů a v tom posledním jsme zrovna potkali Ruskou hlídku. Vyprázdnil jsem 4 zásobníky do M16. A jakmile jsem uslyšel tanky tak jsem zavelel „Ústup, zpátky k džípům“ a jakmile jsme utíkali, zarývali se do nás kulky od T-72, které přijeli na pomoc. Jeden z nováčků to dostal, takže jsem ho musel nést na zádech. Ale jakmile jsem ho nesl, dostal to od někoho do hlavy. Tak jsem ho pustil a běžel zpátky k Moodymu. Všichni byly nastoupení jenom já a jeden vojín ne. „Kruci Martine, nastup sakra do toho džípu. A jakmile jsem byl blízko našeho džípu, tak mě na zem svalil ohromný výbuch, který zničil náš druhý džíp. Rychle jsem vstal a mazal k džípu, kde byl Moody. „Jak se jmenuješ vojáku“ řekl Moody jednomu vojínovi, který k nám přiběhl po výbuchu džípů. „Ender pane. Dostali Joeho pane.“ „Nic pro něj už nemůžeme dělat Endere, radši odsud padáme.“ Já jsem obsluhoval hlavní kulomet a tak začala jízda skrz nepřátelské linie, kde jsem střílel úplně po všem. Po cestě to Ender koupil, jakmile jsme dorazili na velitelství, tak začal útok. S Andersonem jsem byl v zákopu, kde jsem ostřeloval nepřítele. Došlo také na T-72. Jiní chlapi zase s raketomatama je ostřelovali tanky. Vedle mě právě jeden tank zasáhl chlapi v jiném zákopu. Vylezl jsem z něho a pomohl jim. „SANITA!!!!“ došel Arrons a začal je ošetřovat. Zatímco je léčil, tak já jsem pálil z kulometu. Po chvíli jsem zjistil, že levé křídlo se stahuje. Po cestě jsem potkal Fischera s rádiem. Zatraceně Fischere, zavolej na velitelství, že jsme bez levého křídla.“ Hele slyšíš to taky? to jsou naše tanky.“ „Hurá“. Tak jsme se radovali, že jsme vyhráli. Po sečtení všech obětí, kterých bylo 7 nás zůstalo 23 a to jsem nepočítal raněné. „Tak jo chlapi, máme nové rozkazy půjdeme zachránit pár amerických pěšáků, kteří byly zajati při hlídce a při útoku.“. Ani jsem nevěděl, že si Foley vybere jako velitele skupiny mě. „Martine, pojď se mnou ke stanu“ „Tak máme několik zajatých našich vojáků ve vesnici Meaux. Jsou tam zajatí ve velikosti dvou družstev. Vyber z roty 12 mužů, kteří ti pomohou při záchraně vojáků. „Jako první bych vybral Jacksona, Edricha, Cutlera, Irwina, Montyho a Fischera.“ „Tak jo na tuhle akci si vemte dva těžké kulomety a M21 s tlumičem. Ostatní budou mít HK. OK“ „OK pane“. Kapitán poslal ke mně do zákopu všechny chlapi, kteří se zúčastní akce. Edrichovi a Cutlerovi jsem řekl aby se běželi obsloužit těžkým kulometem. Irwin a Monty aby si vzali M21 s tlumičem. Ostatní ať si vzali HK. O půlnoci jsme vyskočili z speciálně odhlučněného vrtulníku, aby nás nikdo nemohl slyšet. „Hlavně se držte u sebe, nikdo ať se nevzdálí od kamaráda nejmíň 10 metrů. Kulometčníci, vemte si pistole s tlumičem.“ „Na cestě jsme nepotkali žádného Rusa. Dostali jsme se až ke kopci, kde byl výhled na vesnici. Kulomety, postavíte se na západní a jížní stranu, ostřelovači severní a severovýchodní stranu. Ostatní chlapi půjdou se mnou.“ Tak jsme šli hezky potichu až k první stráži, kde jsem řekl prvnímu ostřelovači řekl aby ho zabil. Ten ho zastřelil hned napoprvé. „Tak dobré, já půjdu osvobodit zajatce, jakmile se začne střílet z ruských zbraní, kulomety začnou střílet. Zbytek mě bude krýt.“ Podařilo se mi osvobodit všechny zajatce, ale když šel právě poslední zajatec pryč, všiml si mně důstojník s noktovizorem. Tak jsem ho rychle zastřelil, ale stačil vystřelit ze svého Kalašnikova. To probudilo všechny vojáky v táboře. „Ježíši kulomety, palte. Všichni se sejdeme u řeky. Tak jsem vzal roha a utíkal s pár našimi vojáky na řeku, kde na nás čekal odvoz. Stále jsme měli za patama nepřátelské vojáky. Když jsme nastupovali, tak jsem položil pár min a náloží, aby nepřítel neviděl, kudy jsme jeli. „Perfektní akce Martine, za to tě navrhnu na vyznamenání.“ „Děkuji pane“ No jo ale teď máme jinou práci. Vezmeme pár lidí a obsadíme Tyrone. Do akce půjdou týmy ALFA, BRAVO, CHARLIE A DELTA. Budeme sedět na tanku M-60. Týmu ALFA bude tady velet poručík Dyke, tým Bravo bude mít na starosti kapitán Spears, Charlie Sprogs a Delta tady Raminez.“ „A proč to říkáte zrovna mě pane.“ „Budete kdyžtak v záloze“ „To tam pojedeme.“ „Ne počkáte tady, pokud se to podělá, tak Vás pošleme do akce.“ „Tak chlapi, hodně štěstí“ To mě úplně rozbouřilo, že jsem já jenom v záloze. Zatím jsem se seznámil s Enderem. Taky radistou a ještě jsem se dozvěděl, že Ender je bratranec Eldera. Při obědě za mnou přišel Moody. „Martine, spakuj se a vezmi družstvo, ALFA je pod těžkou palbou.“ „Jdeme chlapi“ Na místo nás dovezl Blackhawk, který ještě odvezl raněné. Dostal jsem se k družstvu ALFA. „Chlapi, kde máte Dyka?“ „Vzal roha pane“ „Co??“ „Vzal kramle ustupoval pořád a pořád, dokud jsme ho už neviděli“ „Tak dobře informujte mě o situaci“ „Je tam přibližně 23 vojáků. Naše tanky tam nemohou, je to tam těžce ostřelované minomety.“ „Zavolali jste dělostřeleckou podporu?“ „Ne nejsem blázen“ „Já jo“ „Endere, přepoj mě na Sutherlanda, potřebujeme dělostřelectvo.“ „Rudá záře tady je ALFA. Potřebujeme podporu na Bc45.“ „Rozumím“ Pak jsme zaslechli jak naše podpora ničí minometná postavení.“ „Dobré, Fischere rádio. Yankee 1 tady je ALFA1 můžete jít na to.“ „Tady Yankee 1 děkujeme za pomoc“ „A kurva co to je, ALFO kdo nám tam ostřeluje naše tanky.“ „Já nevím pane“ „Pane, tam jsou T-80.“ „No kurva, Chlapi ustupte, máte tam T-80.“ „Ne jedem do nich“ „Co blázníte“ v té době, během několika vteřin byly zničeny všechny naše tanky. „Táto Medvěde, potřebujeme podporu, rozumíte máme tam T-80. Nemáme tanky, potřebujem pomoct. „Jasně, Nomáde1 jak jste na tom?“ „Tady Nomád1 v pohodě.“ „Potřebujeme pomoct týmům v Tyrone“ „Už tam letím“ „Fajn chlapi, nemůžeme tu čekat než nás někdo trefí, budeme postupovat k támhletomu domu a tam počkáme na ten vrtulník.“ V pohodě se nám povedlo přejít až k druhému domu. Dobýt ho bylo těžké, protože v něm byly nájemníci. „Každý si vezme jednu místnost, Ender se mnou. Po cestě jsem si všiml jak se mi ve stínu mihají nějaké podivné stíny. Hodil jsem tam granát a vyrazil. Zabil jsem několik Rusů. Potom jsem si všiml, že Ender za mnou není, tak jsem se šel podívat, co se stalo. Viděl jsem ho jak se drží za břicho „Co se ti stalo“ „Dostal jsem střepinami do břicha“ pojď vezmu tě.“ „Pak jsem uslyšel vrtulník“ „No konečně dorazil.“ „Vrtulník si s tanky výborně poradil a my jsme neměli žádné větší potíže. Postavili jsme obranu na radnici, a čekali na příchod 58. pěchotní divize. „Už jde nepřítel palte!!“ Já jsem se k nim také přidal. Po dlouhé době bojů se k nám konečně připojila 58. pěchotní divize, která vyhnala Rusy z Tyrone. Tak jsme zase slavili a já se můžu dočkat třeba nějakého povýšení. Dyka jsme našli jak jsme šli zpátky, jak bloudí. Vzali jsme ho sebou a pak si ho Foley pěkně zpracoval. Tak tohle hlášení končím.



    Operace Citadela

    Sepsal: Davis

    Operace Citadela

    Po dlouhé době jsme byly zase převezeni na Everon, ale tam jsme se málo ohřáli a přesunuli nás na Malden. To místo jsem neviděl už pěkně dlouho už skoro 18 měsíců. Jakmile jsme přiletěli na Malden tak nás převezli do jakéhosi velkého sálu, kde jsem viděl spoustu trucků. A všiml jsem si, že tady jsou i České Uraly. „Hele pane, vidíte to tady jsou i nějací čeští vojáci“ „Vidím Martine, taky mě to tady zajímá“ A tak jsme vstoupili dovnitř. Bylo tam spoustu židlí, kde jsem viděl naše vojáky a české jednotky. Naše rota měla místo hned v první řadě. Najednou k nám přiběhl jeden seržant. „Tady pane, tohle jsou Vaše místa“ „Děkujeme seržante“ A tak jsme si sedli a čekali. Za pár minut dorazilo několik důstojníků. Pak začal mluvit plukovník Blake. „Takže pánové, máme tady novou akci. Bude provedena přímo na letiště. Všechno je naplánované. První půjdou průzkumníci, kteří zhodnotí situaci a připraví nás na případné překvapení. Za 2 hodiny z C-130 vyskočí výsadkáři. A to budou naše místní výsadkové jednotky a tady čeští výsadkáři. Budou letět společně. Očekáváme, že i naši mariňáci se pustí do téhle akce a útok bude proveden od moře. Očekává se ze Saint Pieere protiútok, takže jako vždy, postavíme zákopy a obranná postavení. Budete to tam držet dokud nedorazí 78 a 98. tanková divize, které budou útočit na klamné cíle, takže Rusové z letiště pošlou všechny své tanky do akce. Jen tak pro jistotu bude postaven raketometný tým. Po výsadkářích vyrazí pěchota. Naše pěchotní jednotky budou ve vesnicích Meaux a Tyrone a počkají na signál našich výsadkářů. Americké jednotky budou převáženi Bradleyma a češi svými BVP. Tak to je všechno pánové, akce začíná za dva týdny. Za šest hodin bude právě převezena polovina pěchoty a nějací ti mariňáci. Výsadkáři tady počkají na rozkaz. ROZCHOD!!!!!“ A tak jsme všichni vstali ze židlí a v trucích jsme se dostali až do našich provizorních stanů.

    Po 2 týdnech

    Už se tady začínám nudit jenom chodím k vysílačce a čekám, kdy nás konečně pošlou do akce. Po odpoledni, kde jsem cvičil nováčky seskok z padáku, přišla zpráva, že operace Citadela začíná. Ani jsem si nestačil skoro zabalit věci, tak už všichni seděli v trucích a čekali na mě. Nebyl jsem jediný, kdo se opozdil. Zpozdil se i Foley, a to u něj není zvykem. „Promiňte kluci, problémy. Tak jedem“ A tak jsme všichni nastoupili a jeli na letiště. Tam jsme se potkali Českými výsadkáři. Vzali jsme si zbraně a spoustu munice. Já jsem si vzal svou starou dobrou M249 na které byl dokonce přimontován dalekohled. Takže jsem byl ostřelovač i kulometčník v jednom. Svoji skupinu jsem ze začátku nemohl najít, a tak mě k nim Foley přivedl. Byly to nováčci, které jsem cvičil seskok z padáku. „No to zase bude. Čím jsem si to já zasloužil“ řekl jsem si v duchu. A tak jsme nasedli do letadla a vyrazily.

    Po 6 hodinách

    „Letiště je před námi asi 20 kilometrů a jsme připraveni na seskok“ „Rozumíme C1, pokračujte“ „Sakra, tady Liška1 máme tu jeden velký problém. Právě sem přijelo několik Šilek. Nemáme vůbec munici na zneškodnění.“ „rozumíme Liška 1 zavoláme letadla z Nogovy. Ohnivá záře, potřebujeme pomoc. Na Everonském letišti se právě chystá ofenzíva. Přijelo několik šilek, potřebujeme pomoc“ „Tady Ohnivá záře, za 1 hodinu jsme tam“ „Pohněte sebou protože naše letadla jsou od letiště vzdáleni jenom 30 minut.“ „Rozumím do 30 minut kontakt.“ Po 25 minutách

    „Letiště vzdáleno pět minut, všichni vystoupejte na výšku pro výsadek.“ a jakmile jsme chtěli seskočit začala protiletadlová palba. Náš letoun to dostal přímo do jednoho motoru“ „Sakra, vystoupám na výšku pro výsadek a okamžitě vyskočte, jinak se roztrhneme“ „Rozumím“ „Už jsme tam SKÁKEJTE!!!!“ „SESKOK!!!!!!!“ a tak jsme všichni seskočili. Stačil jsem si všimnout, že kluci co byly se mnou skákali o chvíli později. Byl jsem namířený přímo na moře, a tak jsem chtěl zkoridovat svůj pád, ale ve chvíli, kdy jsem otočil zase na pevninu mi přestalo fungovat ovládaní padáku. Ale měl jsem štěstí, povedlo se mi přistát na okraji lesa. Za mnou vyskočilo pár dalších vojáků, někteří od nás a někteří ne. Šel jsem za nima. Byl mezi nimi i Fischer. „Fischere, rád tě tady zase vidím“ „Já vás taky pane“ „Poručíku, jede na pobřeží konvoj“ „Musíme ho zastavit, všichni se rozestavte a počkejte na něj“ A tak jsem si vzal družstvo a zalehl ke křoví. A už jsem uviděl jedno BVP, 3 Uraly a před konvojem jel džíp, který kontroloval situaci. Jakmile džíp, projel, tak jsme uviděli konvoj. VŠICHNI, PALTE!!!!!!!!“ a tak začala palba, která zlikvidovala konvoj a z BVP zůstal jenom hořící objekt. „NIKDO Z MUŽŮ ZRANĚN??“ „NE PANE“ „TAK MAŽEME TAM“ a tak jsme konečně překročili les, který byl od letiště vzdálený 1 km. Prošli jsme beze ztrát, a u letiště jsem potkal Moodyho a Foleyho. „Pane, rád Vás vidím“ „My tebe také Martine, pojď s námi právě probíráme útok“ „Ano pane, Fischere, vezmi si na starosti družstvo a běžte za ostatníma“ „Jasně Martine“ „tak pánové, jsme už komplet začneme. Naši mariňáci, se právě teď pokouší obsadit pobřeží, a když jich bude dost tak nám půjdou pomoct. Ale před chvílí jsem slyšel hlášení, ve kterém říkali, že jsou pod těžkou palbou. Takže nevíme, jestli nám půjdou pomoct. No a půjdeme na to. Všechny naše družstva zaútočí od severu. Ten ostnatý plot zlikvidujeme levou zadní. Jenom se Šilkami budou potíže. Ale máme tady raketometné družstvo, které nám pomůže je zlikvidovat. Pak vyrazí naše pěchota. Roty ALFA, BRAVO, CHARLIE, ECHO bude v čele útoku, ostatní roty zůstanou v záloze. Tak to je všechno pánové Do akce“ „Na pískot vyrazíte“ A tak Foley zapískal a my jsme vyrazili. „Držte se u mě, a dávejte si bacha“ Po chvilce běhů nás dostala na zem kulometná palba „Do hajzlu, střelba povolena, snažte se dostat ty kulometčníky“ Mezitím Šilky zlikvidovali 3. četu. „Do hajzlu Rooney, kde jste sakra s těmi bazukami.“ „Bohužel to nejsou bazuky ale raketomety, děláme co můžeme, jestli si nás všimnou tak je po nás, a vy budete mít velké potíže.“ „Tak jo ale pohněte si 3. četa je zlikvidovaná.“ „Po hodině těžkého ostřelovaní našich pozic, jsem uviděl, jak naši raketníci likvidují Šilky. „Martine, už to tady máte, můžete zaútočit“ „Díky Rooney, 1. četo vpřed v tom baráku se zatím zabarikádujeme a počkáme na 78. a 98. tankovou divizi. PŘIPRAVIT, TEĎ!!!!!!!!“ a tak jsem vyrazil s mojí četou k domu, který se mi zdál nejlepší z hlediska pozice. „Pokryjte okna a dveře, nesmí k nám prorazit.“ „UŽ JDOU, PŘIPRAVTE SE!!!!!!“ „K PALBĚ PŘIPRAVIT, PAL!!!!!“ a tak začalo naše ostřelování Rusů, kteří se k nám blížili. První vlna pohoda, ale v té druhé jsem už měl velké ztráty, díky snaze kulometčníků, kteří se zaměřili na náš dům. „Nikdo nevystrkujte hlavu, jinak o ni přijdete. Střílejte naslepo“ asi po 2 hodinách střílení našich zbraní, se k nám přidal Moody. „Martine, potřebuješ pomoct?“ „Vy si snad děláte srandu pane, jasně, že chceme“ „ROTO B VPŘED, ZLIKVIDUJEME TY KULOMETY.“ A už stačil Moody se svou jednotkou zlikvidovat kulometné hnízda, které na nás střileli jako na terče. „DOBŘE, POJĎTE“ „TAK CHLAPI, TOHLE BYLA ZATRACENĚ TĚŽKÁ PRÁCE, MARTINE, VEZMI SI DRUŽSTVO A BĚŽTE SPOLEČNĚ S MARÍNOU UBRÁNIT POBŘEŽÍ, TAM OČEKÁVÁME NEJHORŠÍ ÚTOK. MĚLY BYSTE POSTAVIT PODÉL POBŘEŽÍ ZÁKOPY, A UMÍSTIT VELKÝ POČET KULOMETŮ, VOJÁKŮ A JINÉ TECHNIKY. ZAVOLÁM, ABY SE POZEMNÍ JEDNOTKY K NÁM PŘIDALI. BUDETE MUSET UDĚLAT JEŠTĚ ZÁKOPY PRO TANKY. ZAVOLÁM SEM PÁR M2A2. ROZUMÍŠ?“ „ANO PANE, 1. ČETO POJĎTE SE MNOU PŮJDEME STAVĚT“ Na pobřeží jsem uviděl mariňáky, jak se pouštějí do staveb dřív než my. „ZDRAVÍM VÁS SERŽANTE, UŽ JSTE ZAČALI S PRACEMI?“ „ANO PORUČÍKU“ „MY SI VEZMEME LEVOU STRANU POBŘEŽI, A VY SI TO VEMTE AŽ TAM K TOMU LESU. MUSÍME JEŠTĚ UDĚLAT PÁR DÍR PRO TANKY, ŽE PRÝ SE K NÁM KONEČNĚ PŘIPOJÍ.“ „TAK JO, UŽ TADY NEBUDEME DÁL KLÁBOSIT, A PUSTÍME SE DO PRÁCE.“ „SOUHLASÍM“ K zítřejšímu ránu jsme postavili nejmíň dvoukilometrový zákop, kde byl po každých 400 metrech umístěný kulomet. Postavil jsem pár chlapů k ostřelovačkám, v rozestupu kulometů byly dva muži. Udělali jsme podzemní tunely, které vedli k jednotlivým bunkrům. V bunkru probíhala porada našich tankistů, velitelů, kulometů, a veliteli jednotlivých křídel. „TAK PÁNOVÉ, SITUACE JE TAKOVÁ: OČEKÁVÁME NEPŘÍTELE, KTERÝ BUDE VYLÉZAT ZE ČLUNŮ A BVP. PRVNÍ ZAČNOU STŘÍLET TANKISTI, JAKMILE SE NEPŘÁTELSKÉ JEDNOTKY DOSTANOU DOST BLÍZKO NÁS, TAK ZAČNEME PÁLIT. PRVNÍ ZAČNOU STŘÍLET KULOMETY, OSTŘELOVAČKY SE BUDOU POKOUŠET DOSTAT ŘIDIČE TĚCH ČLUNŮ. DOUFÁM, ŽE SE NÁM TO POVEDE RYCHLE A PRO RUSY NEČEKANĚ.“ Po dvou hodinách jsem spatřil v dalekohledu nepřátelské jednotky. „VŠECHNY JEDNOTKY, PŘIPRAVTE SE, TI ZMRDI SE K NÁM NEMOHOU DOSTAT.“ „NO JO ŠÉFE, DOUFÁM, ŽE SE DOSTANOU DOST BLÍZKO, ABYCH SI MOHL VYSTŘELIT.“ „ZAVŘI UŽ KONEČNĚ KLAPAČKU JACKSONE“ „TANKY, ČEKEJTE, ČEKEJTE, ČEKEJTE, ČEKEJTE, A STŘÍLEJTE TEĎ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“ a už si to naše tanky zamířili na nepřátelské BVP. Po celé hodině střelby to naše tanky dostali od přijíždějících T-72. „KURVA, MUSÍM ZAVOLAT POMOC. VELITELSTVÍ, TADY JE OKO JEDNA, PŘIŠLI JSME O NAŠI TANKOVOU PODPORU, ŘÍTÍ SE NA NÁS T-72, POTŘEBUJEME ROONEYHO ČETU. PŘÍJEM“ „JE MI VELMI LÍTO, ROONEYHO ČETA SE POKOUŠÍ ZNIČIT T-80, KTERÉ SE POKOUŠÍ PROJÍT PŘES DRUHOU STRANU.“ „JAK TO MÁME SAKRA UDĚLAT“ „USTUPTE, OPAKUJI USTUPTE!!!!!!!“ „NE NEUSTOUPÍM, PŮJDU DO JEDNOHO Z TĚCH TANKŮ“ „VŠAK NEUMÍŠ STŘÍLET“ „DOUFÁM, ŽE SE TO POVEDE“ a už jsem zalezl do tanku, vyhodil jsem střelce a nabil si Sabot a počkal, až se mi v poli zaměřovače objeví jeden z nepřátelských tanků. Jednoho jsem zrovna potkal a tak jsem neváhal a vystřelil. Byly to T-55. Divil jsem se proč se ty T-72 stáhli ale pak jsem neváhal a vystřelil. Trefil jsem tank přímo do věže. Jenom jsem viděl jak se velitel i střelec pokouší vylézt z tanku. Vzal jsem kulomet a vystřelil na ně. Udělal jsem z nich jenom plátky masa. Pak jsem zpátky zalezl do zákopu a pomáhal našim klukům od odražení útoku. Po vystřelení asi tak dvou zásobníků jsem dostal hlášení z pravého křídla „TADY JE PRAVÉ KŘÍDLO, RUSŮ JE MNOHEM VÍC NEŽ NA VAŠÍ STRANĚ. SOUSTŘEDILI VEŠKERÝ ÚTOK NA NAŠE POZICE. PŘICHÁZÍM O SPOUSTU MUŽŮ“ „ZAVOLÁM NA VELITELSTVÍ. VELITELSTVÍ, MÁME TADY POTÍŽE. RUSOVÉ SOUSTŘEDILI HLAVNÍ ÚTOK NA OSLABENÉ PRAVÉ KŘÍDLO A UŽ MAJÍ NAŠE JEDNOTKY VELMI ZNAČNÉ ZTRÁTY“ „POŠLU VÁM PÁR CHLAPŮ“ „ALE RYCHLE“ „VELITELSTVÍ, TADY JE OKO JEDNA DVA, RUSOVÉ SE DOSTALI AŽ K ZÁKOPU NA PRAVÉM KŘÍDLE. NEMÁME DOST MUNICE A NEMÁM TAKÉ CHLAPI. KRYJEME SE V POSLEDNÍCH METRECH ZÁKOPŮ A..... KURVA K ZEMI!!!!!!“ „OKO JEDNA DVA, SLYŠÍŠ MĚ, OKO JEDNA DVA, SLYŠÍŠ MĚ? OKO JEDNA SLYŠÍŠ MĚ?“ „TADY OKO JEDNA SLYŠÍM ČISTĚ A JASNĚ“ „POŠLI NĚKOHO, ABY SE PODÍVAL NA PRAVÉ KŘÍDLO A ZJISTIL CO SE DĚJE NA PRAVÉM KŘÍDLE“ „ROZUMÍM PANE, JACKSONE BĚŽ SE TAM PODÍVAT A PAK MI NAHLAS SITUACI“ „ROZUMÍM PANE“ a pak jsme zase začali pálit na dotírající ruské pěšáky. Po půl hodině se mi konečně ozval Jackson „PANE, TADY JE TO HROZNÉ. JENOM JSEM DOŠEL PÁR METRŮ A UŽ JSEM ZAČAL PÁLIT NA RUSY. NAŠEL JSEM PÁR CHLAPŮ OD OKA JEDNA DVA A TI MI ŘEKLI, ŽE SE TADY ZNIČEHONIC OBJEVIL HIND A ZLIKVIDOVAL VŠECHNY“ „A KDE JE TEN HIND TEĎ?“ „KRISTE PANE JE TADY VŠICHNI CO JSOU TADY, SCHOVEJTE SE DO TĚCH DĚR TAM, AŤ NEJSME NA KAŠI“ „JACKSONE SLYŠÍŠ MĚ?“ PORUČÍKU, JEDEN HIND PÁLÍ DO KAŽDÉ DÍRY KULOMETEM“ „KURVA, VŠICHNI DO TĚCH BETONOVÝCH BUNKRŮ. VŠEM JEDNOTKÁM, TADY JE OKO JEDNA, SCHOVEJTE SE DO TĚCH BETONOVÝCH BUNKRŮ TAM VZADU. OSTATNÍ DO PODZEMNÍCH TUNELŮ“ a už jsem v rychlosti vyrazil ze zákopu a stihl se schovat do betonového bunkru, který byl vzdálen 60 metrů. Na škole jsme běhali šedesátku a já jsem byl vždy nejrychlejší, takže to nebyly pro mě velké potíže tam dosprintovat. Stačil jsem vzít pár chlapů do svého bunkru a už si to k nám šinul hind. Začal pálit nejdřív kulometem a pak trochu víc přitvrdil. Vystřelil jednu řízenou raketu a nejmíň deset neřízených raket. Už se začal náš bunkr rozpadat a tak jsem nařídil, aby všichni šli zase zpátky do zákopu. Jakmile jsme běhali zase zpátky a tak ten hnusný kulomet toho Hindu střílel po mojem družstvu jako blbý. V bunkru bylo schováno 12 mužů. Když to spočítám tak dva kluci to dostali v bunkru a čtyři při kulometné palbě. Takže je to dohromady 6 a to znamená, že 50% jednotky bylo zlikvidováno. Vzal jsem si na starosti kulomet a pálil po dalších rusech, kteří přijížděli tentokrát už v člunech. Stav obou křídel byl strašný 65% ztrát u mého křídla u pravého křídla to bylo 91 % ztrát. Už jsem pomalu ani neměl jednoho kluka v rozestupu kulometů. Bylo nás strašně málo. „PORUČÍKU, TEN HIND SE VRACÍ“ „KURVA, VELITELSTVÍ TADY JE OKO JEDNA TEN HIND NÁS TADY POŘÁD SERE, POT......................“

    Hlášení seržanta Montyho, který byl u toho.

    PORUČÍK MARTIN SE POKOUŠEL ZAVOLAT O POSILY ALE STAČIL ŘÍCT JEN PÁR SLOV. PŘESNĚ JSEM JE NESLYŠEL JELIKOŽ JSEM BYL ZANEPRÁZDNĚN STŘELBOU NA RUSKOU SKUPINU, KTERÁ SE K NÁM BLÍŽILA. ALE PODLE MĚ TO NEDOŘEKL TO CO MĚL. Z HINDU VYLETĚLA NEŘÍZENÁ RAKETA, KTERÁ EXPLODOVALA PŘÍMO PŘED PORUČÍKEM MARTINEM. STŘEPINY, OHEŇ A TLAKOVÁ VLNA MU ZPŮSOBILA VELMI TĚŽKÁ ZRANĚNÍ.



    Operace Horský Orel

    Sepsal: Davis

    Operace horský orel

    Jmenuji se poručík Riley, jsem velitelem 1. čety 97. výsadkové, které velí podplukovník Foley. Velmi výborný voják, který ví co má dělat. Ke své jednotce jsem přišel teprve nedávno, protože jsem tu za jednoho jejich poručíka, který to dostal při OPERACI CITADELA. Myslím, že se jmenoval poručík Martin. Kluci v mojí jednotce mi říkali, že to byl dobrý voják, vlastně nejlepší ze všech, kterého viděli, ale při obraně letiště to jejich zákop, ve kterém se ukrývali schytal od rakety Hindu. Už jsem se s nima seznámil. Jsou to 2 zdravotníci jménem Arrons a Roe, 2 kulometčníci Jackson a Irwin, 1 sniper Monty, radista Fischer a já. Takže nás je sedm. Jsme něco jako speciální jednotka, jako třeba byly zelený barety ve Vietnamu. Teď si lebedím ve svém bunkru na naší základně. K večeru ke mně přišel jeden voják, že nás podplukovník Foley chce v TOC bunkru. „Dobrý den pánové, vlastně už večer mám pro Vás další akci“ „No to moc děkujeme pane, máte pro nás další akci, to nemohlo počkat až do rána“ „Promiňte, že jsem Vás vzbudil, ale tahle akce nesnese odklad. Tak už konečně drž hubu Jacksone“ „Promiňte pane“ „Tak, konečně můžeme začít. Naše operace se bude nazývat HORSKÝ OREL. Proč tak, protože budete vysazeni v horách vrtulníkem a budete létat jako orlové. Váš cíl bude tato základna na pozici Ac14. Je to důležitá spojnice mezi naším a nepřátelským územím. Když tuto pozici obsadíme, dostaneme se lépe na nepřátelské území, kde můžeme podnikat záškodnické akce. Letectvo nejdřív svými bombami se nám pokusí ulehčit práci a potom z vrtulníků seskočíte vy. Ze druhé strany půjdou pěší jednotky, které budou mít volací znak Kladivo. S nimi půjde i minometná skupina, a ta Vám bude poskytovat minometnou podporu. Akce začíná zítra, odchod. Jo a ještě jsem zapomněl, Vaše volací znaky budou Pěst Alfa, Bravo, Charlie, Delta.“ A tak jsem vylezl z TOC bunkru a vyrazil na hlídku s Roem, Jacksonem a Montym. Měli jsme na starost nějaký bod asi 5 km od základny. V tom místě byla vesnice domorodců. Tam je navštívil ruský sniper a jeden SpetzNatz. Jelikož jsme měli početní i zbrojní výhodu, jsme je zlikvidovali levou zadní. Roe stačil ošetřit raněné obyvatele a my jsme se mohli vrátit. Podal jsem Foleymu hlášení a zalehl. Ve 3:00 mě probudil Fischer, že akce začíná. Tak jsem vylezl z postele a nasadil na sebe vybavení. Vzal si M4-ku a mazal na heliport. Když jsem dorazil, tak už přilétali vrtulníky UH 60. „Tak nasedat pánové, nezapoměňte odvézt z toho místa aspoň nějaký suvenýr.“ „Přinejlepším se vrátíme s Ivanovým skalpem“ „Dávejte si pozor poručíku, tohle není žádná legrace, tady začíná pro Vás válka. Máte nejzkušenější družstvo, kterému velel nejzkušenější důstojník, kterého jsem kdy viděl. Tak se mi se všemi chlapci vraťte“ „Pokusíme se pane“ řekli jsme všichni. Po cestě mi chlapi řekli něco o tom poručíku Martinovi. On byl skoro ve všech nejvýznamnějších bitvách této války, a vždy někde přežil a splnil úkol na výbornou, až na osudnou akci. V této válce si našel i holku. Byla to jakási sestřička v polní nemocnici. Když se to prý dozvěděla, tak se zhroutila. Jeho pohřeb by měl být v Americe, kde půjde k ostatním vojákům, kteří zahynuli prý při jednom obrovském výbuchu, na cvičení a takové různé blbosti. To snad není možné, naši v Americe nic nevědí co tu děláme a za co bojujeme. Už jsem se na to ptal několika lidí, co tady děláme. Oni to taky nevědí. Mě to připadá jako úplně tajná válka. Asi před základnou nad velmi hustým lesem naše vyprávění skončilo, protože jsme se přiblížili nepřátelskému území. „Pěst Alfa až Delta, připravte se na seskok. Příjem“ „Hotel Šest, tady je velitel Vážek, právě čekáme na letadla, co to kurva je.......“ „Vážko jedna tady Hotel Šest slyšíte mě. Příjem“ „Tady je Vážka jedna, neudržím kurz, dostal jsem to do ocasního rotoru....................“ „Vážko jedna tady Hotel Šest slyšíte mě. Příjem“ „.................................“

    Po hodině

    „Sakra, chlapi jste všichni v pořádku?“ „Jasně šéfe“ „Fischere, spoj se s velitelstvím“ „Pokouším se pane, ale mám tu jisté komplikace. Moje rádio nejspíš nepřežilo ten pád, hrozně v něm chrastí, a vysílačka je jakási divná.“ „Do hajzlu. No tak budeme muset jít po svých. Monty dej mi svou mapu já jsem si ji zapomněl v bunkru“ „Jasně“ A tak jsem se podíval do mapy a zjistil jsem, že jsem dost daleko od cílové oblasti. Tak chlapi, jsme od cílové oblasti asi přibližně 6 km, to nic není, ale dávejte si pozor. Ivan nebyl určitě blbý a udělal si tu nějaké pozice.“ a už jsme vyrazili. Po dlouhé době kecání a hlídání našich zadků jsem spatřil něco co by mohlo vypadat jako bunkr „Stát. Pšššt. Nepřítel támhle. Pistole s tlumičem, Monty dej si na ostřelovačku tlumič.“ „Jo“ „Ostatní zaujmou pozice. Na můj signál je zabijte“ a už jsme všichni vyrazili a různě se schovali. „K palbě teď“ a už jsme všichni se zastřelovali na posádku bunkru. Bez problémů se nám je povedlo zabít. Všiml jsem si, že tu mají velmi velkou zásobu kulometných nábojů. „Jacksone, Irwine, vezměte ten těžký kulomet na záda a nějakou munici, určitě se nám bude hodit, ostatní přesun zpět a půjdeme dál. Hlavně buďte potichoučku ať o Vás nevědí“ Bez problémů jsme se konečně dostali na základnu. „Fischere, zkusíme vysílačku“ „Mám spojení“ „Sláva. Hotel Šest tady je Pěst Alfa slyšíte mě. Příjem“ „Rád tě zase slyším Alfo, už jsme Vás měli za mrtvé“ „Připojujeme se k bitvě, jak jsou jednotlivé družstva rozděleni?“ „Pěst Bravo je pod těžkou palbou na souřadnicích Gh45. Schovávají se tam v zákopu a nepřítel jim nedovolí vystrčit hlavu.“ „Rozumím Hotel Šest pozice Gh45, už tam jdeme.“ a tak jsme vyrazili na pozici Gh45. Když jsme chtěli přelézt pařez, tak jsme viděli Pěst Bravo, jak se zoufale snaží se ukrýt. „Kriste Jacksone, Irwine, roztáhněte ten kulomet a udělejte nám krycí palbu. Všichni připravit Teď!!!!!!!!! My jsme Pěst Alfa, vypadá to, že potřebujete pomoct“ „Díky bohu, že už jste tady, už se přes nás málem dostali, a nemám vůbec lidi.“ „Irwine, Jacksone polezte sem s tím kulometem a palte tam na ty pozice.“ „Ježísmarja jdou sem, palte“ A tak jsme měli dost práce s odklízením Rusů, kteří útočili na naše pozice, zatím se mi povedlo vyprázdnit svůj druhý zásobník do M4-ky. V rychlosti jsem okamžitě přebyl a běžel k Fischerovi podat hlášení. „HOTEL ŠŠŠESSST, TADY JE PĚST ALFA, NAVÁZALI JSME KONTAKT S PĚSTÍ BRAVO. MAJÍ POLOVINU MRTVÝCH A JSOU BEZ MUNICE. POTŘEBUJEME MEDEVAK.“ „JE MI LÍTO ALFO, NEMŮŽEME TAM POSLAT VRTULNÍK. NĚKDE TAM MAJÍ ŠILKY, POKUSTE SE JE NAJÍT A ZNIČIT“ „ROZUMÍM ALFA KONEC“ „Vy budete s náma, pokusíme se najít ty Šilky a zničíme je.“ „Poručíku, jak jsme letěli tak jsem po cestě potkal něco, co vypadá jako děla od Šilky.“ „Výborně vojáku, kde to bylo?“ „Myslím, že na pozici In 65.“ „Chlapi, přesun souřadnice In 65.“ Na souřadnicích In 64 jsme potkali nepřátelskou skupinu v zákopu. „Střelba povolena“ „Šéfe, vidíte to tam“ „Jo vidím. Tak tam je schovaná ta Šilka. Okamžitě začněte útočit na tu Šilku. Raketomety, střílejte na věž. Ostatní kryjte raketomety.“ „Jdu na to pane. ÁÁÁÁÁÁCH“ „Do prdele, vezmu si ten raketomet, kryjte mě“ A v té rychlosti jsem stačil zamířit a i nádherně vystřelit. Trefil jsem se přímo do velitelské věže. Jakmile Šilka vybouchla, tak vojáci, kteří kryly Šilku vyletěli do vzduchu, i mě samotnému přistála na tělo ruka držící Kalašnikova. Okamžitě jsem ji odhodil a zase podal hlášení Foleymu. „Hotel šest, tady je Pěst Alfa, Šilka je zničena. Příjem“ „Pěs... Al..., tady Ho... Še.., stá..... se, opakuji stáh.... se. Všechny jed..... se o....... st.....u z cíl.... obl.... Souř...... Evak..... pozice In šedesát čty.. Opakuji evak..... pozice In šedesát čt...“ pak se vysílačka naposledy ozvala a bylo po ní „Tak chlapi, teď přemýšlejte, co to zaznělo naposledy v rádiu. Podle mě to byly nějaké souřadnice In 64...“ „Ne, ne podle mě to byly souřadnice In 54.“ „Počkáme tady, jestli se někdo neobjeví, rozumíte“ „Jo pane“ „Tak zalezte do zákopu, a modlete se“ Po půl hodině jsme zaslechli v naší krátkovlnné vysílačce velitele Vážek „Tady Vážka 1 jsme na pozici In 64, ale nevidíme nikoho“ „Vážko, tady Hotel Šest, zkontrolujte to ještě jednou, na této pozici by měla být Pěst Alfa a Bravo“ „Haló, Vážko jedna, tady je Pěst Alfa, mohli byste nás vzít sebou“ „Už přistávám“ Jakmile vrtulník přistál, tak jsem si všiml, že náš vrtulník je bez střelce „Kde máte střelce“ „Danny to koupil, nemáme, kdo by mohl řídit kulomet“ „Já se o něho postarám, ale ještě počkejte ostatní pěsti a kladiva budou brzy tady“ „Počkejte na nás“ „Tak všichni nastupte“ „Máme za zadkem Ivany a potřebujeme pomoc.“ „Vzlétneme a sestřelíme je“ Jakmile jsme před nimi potkali Rusy, tak jsme vzlétli. Rozstřílel jsem poslední náboj do kulometu. „Jsem naprázdno, měli bychom radši vypadnout“ „Rozumím ti, mažeme odsud“ Po 2 hodinách jsme dorazili na základnu. „Rád Vás zase vidím jednotko“ „My Vás také pane“ „Riley, běž mi podat hlášení“ Za chvíli jsem slyšel, že Operace Horský orel má dvě části. V první části jsme byly mi jako návnady a hlavní útok by měl přijít zítra, jenomže nebudeme v útoku. Dost mě to naštvalo. Měl jsem za sebou první akci, ve které nikdo nezemřel, a doufám, že se mi to bude dařit pořád.



    Lipany

    Sepsal: Davis

    LIPANY

    Už rok bojuji v téhle mizerné válce. Ano dnes je tomu rok, kdy začala naše ofenzíva na Lamentin. Ale z obyčejného, usmrkaného vojína se stal bojovný a odvážný seržant. Jak jsem si myslel, že budu povýšen po bitvě o Tyrone, mýlil jsem se. Dostal jsem obyčejný kříž za zásluhy. Pak ke mně přišel Moody a řekl mi, že se Foley pokoušel mě povýšit, ale na velitelství nechtějí seržanta, který za jedinou akci může být podruhé povýšen. Musím si vysloužit celý rok. Tak a teď ten rok uplynul a já čekám, kdy se mi dostane pocty pro povýšení. Mezitím jsem změnil prostředí. Z Everonu nás přesunuli na Nogovu. Aspoň trochu lidnatější místo, kde právě probíhá partyzánská válka. Po cestě za Foleym, kde jsem mu šel předat záznamy o stavu mužstva jsem ho uviděl, jak telefonuje s velitelstvím. „Ale pane, já toho kluka chci povýšit, už má celý rok odsloužený. Kde byl? Při operaci TANGO-TANGO, 2x na liniích, útoku na Morton a i v Tyrone“ „Cože jaká akce? Útok na Lipany? A odkud bude veden útok. Z lesa? Že tam není žádná možnost ke krytí? Kolik je tam lidí? 54 vojáků a 5 tanků?!!! A celé je to ohraničeno kulomety.? No vy jste se snad zbláznili. Ty tanky zlikvidují všechny moje muže“ „Že tam budou také místní partyzánské jednotky. A kolik našich družstev tam chcete poslat? Jenom 3? Ahá a ostatní 3 budou chlapi od partyzánů. A kdy má začít akce? Za 2 týdny. Tak to máme dost času na výcvik. Děkuji za tu informaci a to povýšení poručíka Moodyho beru, ale jsem také pro povýšení seržanta Martina.“ Pak to ten člověk, který byl na druhém konci zavěsil. „Blbec, asi za celou válku nevystřelil ani jeden náboj, ahá Martine, asi jsi to tady slyšel. No jsou tu jisté komplikace. K tvému povýšení chybí jenom jedna akce. Prý bude jedna provedena na Lipany. A prosím tě můžeš ke mně dovést Moodyho. Jeho povýšení nic nestojí v cestě“ „Ano pane“ Po cestě jsem potkal Moodyho „poručíku Major Foley chce s vámi mluvit. Díky Martine“ Pak jsem šel zpátky do svého stanu. Večer jsem viděl, jak se oslavuje kapitánovo povýšení. Tak jsem si z toho nedělal těžkou hlavu a zalehl. „Martine, pojď za Foleym, má pro nás nějakou akci.“ „Tak chlapi máme tu další těžkou akci. Obsadíme Lipany. Tentokrát to nebude lehké, podle průzkumu je tam nejmíň 53 vojáků a čtyři BVP, které hlídají město ze všech světových stran. Ale kluci z hnutí odporu nám ty tanky zlikvidujou. Potom od severu vyrazí naše pěchota a ze druhé strany zase partyzánské družstva. Velitel prvního družstva poručík Dyke,“ všem ustrnulo a podívali se na Foleyho, jako že nevěří tomu, že co právě řekl „Tak druhé družstvo seržant Jones, třetí družstvo Raminez. Tak to je všechno pánové ROZCHOD!!. Martin tady ještě chvíli zůstane. Martine dal jsem velitele Dyka, protože chci mu dát poslední šanci. Jestli zase zdrhne nebo udělá zbytečné rozhodnutí, převezmeš velení.“ „Ano pane“ Šel jsem to říct Jonesovi a Raminezovi. U půlnoci jsme nastoupili náklaďáků. Asi 3 km od Lipan jsme z náklaďáků vysedli a počkali na partyzánské družstvo. Uslyšeli jsme kroky a tak jsme okamžitě připravili zbraně. „Všichni si dávejte bacha nemusí to být nepřítel, ale mohou to být také partyzáni“ „Sakra seržante, kdo Vám dal tady rozkazy velet. Já určuju koho zabít a koho ne. Je Vám to jasný.“ „Ano pane“ „Všem jednotkám, zaberte útočná postavení střílejte na nepřítele jenom s pistolí s tlumičem.“ „Ale pane,vy jste se snad zbláznil.“ „Co si to ke mně dovolujete seržante, až se vrátíme nechám Vás degradovat na vojína.“ Nechtěl jsem si znepřátelit partyzány a tak jsem řekl chlapům, aby si dali do zásobníků slepé náboje. „Tady je Liška1 jsme u Vás můžete nás přivítat?“ „Co vy Ruští psi, chcete mě dostat, to se Vám nepovede jednotko ÚTOOOK!!!. „Ještě než to dokázal říct jsem řekl veliteli partyzánů, že chlapi si vzali slepé náboje, takže ať jsou jako mrtví. Pak jsme vyprázdnili celý zásobník slepých nábojů. Jakmile jsme šli zkontrolovat těla „Pane bože to jsou ti partyzáni, my jsme je zastřelili. „Velitelství tady jsou týmy ALFA, Bravo, Charlie, moji velitelé najednou přikázali vojákům aby začali střílet na partyzány. Žádám jejich degradování.“ „Jediný, kdo si tady zaslouží degradovat jste vy poručíku. Vlastně teď už vojíne. To vy jste nařídil palbu na partyzánské přátele. Celou dobu byla vaše vysílačka zapnutá. Tu vaši degradaci mám až z velitelství.A ještě obvinujete výborné velitele z toho,že udělali dobrou věc. Kdyby jste je zastřelili tak se můžeme s tímto ostrovem rozloučit“ „Áchhhh“ „Co se stalo Martine“ „Ale nic pane jen naše partyzánské přátele nebavilo pořád dělat mrtvé, takže vojín Dyke teď ztuhl hrůzou.“ „Aha je vidět jak neumí plnit svoje velitelské povinnosti. Martine, přebíráš velení ve všech družstvech.“ „Tak jo tenhle člověk Vám velí“ „Teď už ne pane“ „A kdo tady veli?“ „Já“ „Kdo jste“ „Seržant Martin“ „Není tenhle Váš člověk nadřízený“ „Teď už ne pane, to on zařídil, aby na Vás vystřelil.“ „Někdo nás předtím upozornil“ „To jsem byl já pane. A jaká je Vaše hodnost.“ „Seržant“ „A taky nejste na téhle akci dobrovolně“ „Ne na velitelství prý potřebují, aby měl seržant aspoň za sebou 4 velké akce, ve kterých nesmí být ani raněn.“ „Já jsem tu ze stejného důvodu, ale s tím, že u nás nepotřebuje seržant 4 akce. Ale rok služby. A ten já mám už za sebou. Ale zase chtějí vědět, jak se budu orientovat v této akci.“ „No jo je těžké mít na starost 27 lidí.“ „Stejné jako u Vás“ „Tak jo budeme si o tomhle povídat při ohni, ale k té dnešní akci.“ „Kolik máte kulometů“ „5 pěchotních, a vy raketomety?“ „A tady Rooney má LAW“ „Dobré, takže Martine, vy a vaše jednotky zaútočí od tohohle kopce. My se zatím přesuneme na pozici Ic39. Pak zaútočíte a probojujete se k náměstí. Tam by měl být očekáván velký odpor. Všichni se tam sejdeme, doufám, že i s našima agentama, kteří by měli zlikvidovat ty BVP. Zaútočíme za svítání, to budou chlapi u kulometů, unaveni.“ „Tak dobře vstáváme v 3:00“ „Proč tak brzo“ „Abysme měli víc času na přípravu. Vemte si tady Fischera s rádiem, můžete se spojit s Vašimi agenty.“ „To je dobré, my máme tady Stoyana, on má rádio a přímo frekvenci našich agentů.“ „Tak jo“ „Raději pošleme na hlídku dva naše chlapi.“ „Petře mazej s někým na hlídku.“ „Fischere, běž s Petrem, je už půlnoc, takže nás vzbuďte ve 3:00“ „Ano pane“ „Stejně jsem nemohl usnout, takže jsem s Fischerem a Petrem seděl u ohně. Ve 3:00 jsme se všichni připravili na pozicích. „Martine, je tu velký problém, vypadá to že chlapi v BVP si nějak přivstali.“ „A už byly na snídani.“ „Ne“ „Tak počkejte“ „Když začalo svítat, řekl jsem veliteli partyzánů, Viktor se jmenoval, aby jejich agenti vyhodili BVP do vzduchu. Nastaly velké výbuchy. „Sakra, byla to past, jedno BVP bylo podstrčené. Další právě hlídkuje“ „Rooney LAW“ „Už letí“ „Rooney byl vážně pánem svého druhu. Byl veterán Operace TANGO-TANGO a už od té doby měl na sobě raketomet. Trefil BVP přímo do předku. „Tak jo chlapi, jdeme do útoku“ „Přebíhali jsme přes kopec. Měli jsme štěstí, z kopce, kde jsme byly se vyskytovali velké kameny a tak jsme se kryly. „Všem, nikdo se nepohybujte mimo úkryt, jinak to schytá. Hodíme granáty na ty kulomety. Připravte se teď“ Tak jsme házeli granáty na všechny kulomety, které jsme nalezli. Po velkém třesku jsme se probojovali až k prvnímu domu. Tam jsme rozdělil jednotky a jakmile jsem chtěl dát Jonesovi a Raminezovi informace, řekl Dyke pár svojim bývalým věrným vojákům, že to vezmou přímo k nepříteli. Přiběhl ke mně Fischer „Pane podívejte se na Dyka co dělá“ „Co blbne, to družstvo potřebuju“ „Připravte se teď“ „NE!!!“ Jakmile vylezli z úkrytů, a postoupili o kousek dál zlikvidovala je kulometná a granátová palba. „Kurva, ten Dyke snad nebyl normální, teď jsem bez jednoho družstva. Fischere, přepoj mě na velitelství. „Pane ten Dyke mi sebral družstvo a vyrazili kupředu.“ „Cože. Za to půjde před soud“ „Už ne pane, schytaly to při kulometné palbě“ „No to je pěkné, pošlu Vám tam chlapi“ „Děkujeme pane. Přepoj mě na velitele partyzánů. Viktore, slyšíte mně“ „Jasně, že jo máme tady spoustu vojáků, potřebujeme podporu“ „Už jsem volal na velitelství a pošlou k nám nějaké chlapi.“ „Tak to je dobré“ „No jo musíme se probojovat až k tomu domu, než dorazí posily.“ „Vyrazíme teď“. Tak jsme všichni stříleli jako cvoci, abysme neskončili jako Dyke. „Dobře Viktore, budeme tohle místo držet do té doby, dokud nepřijdou posily.“ „Jasně“ „Ježíši jdou sem, krystepane střílejte dostanou nás.“ Tak jsme začali pálit, dokud jsme všechny Rusy nezabili. Ale měli jsme namále. Už byly až u vchodu, byly jsme rádi, že jsme to přežili. „Kurva další útok“ Tentokrát ale bylo Rusů mnohem víc. Dostali se až k hlavní chodbě. V době, kdy nám začala docházet munice, se Rusové najednou zaměřili na cosi na kopci. Vystřílel jsem svůj poslední zásobník, a vzal si ruského Kalašnikova s 2-ma zásobníky. Jenomže ten byl poškozený a tak přišlo na pistoli. A už jsem uslyšel zvuky, podobající se 50. kalibrového kulometu, které jsou namontovány na našich M113. Ale Rusové se stále blížili a oni nás stáhli až k poslední místnosti. Tam jsme kladli poslední odpor. Už jsme to nemohli vydržet a vzdali se. Jak nás chtěli vojáci zabít tak do jednoho vojáka někdo napálil. S ostatními to bylo to samé. Tak jsme tam čekali na smrt a uviděli jsme jak k nám běží kapitán Moody. „Ježíši kapitáne, moc Vám děkujeme za záchranu“ „To nic nebylo Eldere, tys mě taky přece zachránil. Teď jsme si kvyt.“ „Pane už nemáme náboje do našich M16-tek.“ „Počkejte chvíli“ „Garnery, Kristensone, kde jste sakra s tou municí.“ „Už tady pane“ „Chlapi, vzali jen ty čtyři bedny, takže nevíme co v nich je.“ „No doufám, že to není munice do LAW“ „V to já taky doufám“ a jakmile jsem otevřel krabici „M249?“ „No vidíš, a koukni se ta je přímo tvoje“. Moody věděl, že je moje protože jsem ji měl označenou. „Tak jdeme na to chlapi“ „Tak jsem zaútočili a konečně obsadili LIPANY“ Tak Martine, partyzáni to tady budou držet, zatímco my se stáhneme na velitelství. A už jsi poručík“ „Díky pane“ Tak jsem toho konečně dosáhl. Stal jsem se poručíkem. Ale ztratil jsem při této akci 18 mužů.



    Operace svoboda

    Přes noc probíhal transport vojáků, techniky a zásob na Everon. Naše jednotky půjdou do boje s Rusy jako první. Dalo by se říci, že je to čest, ale já to tak nepociťoval. Měl jsem za sebou už pár vojenských akcí, ale zdaleka ne tak krvavých jako tato. Máme zprávy o tom, že na sousedním Maldenu jsou obrovské ztráty na životech. Velení to odhaduje na zhruba 300 lidí. A to nepočítám techniku. Vše napovídá tomu, že na Everonu mají Rusové jednotek nejvíce. Tak proto mám docela strach. Přelétáváme s jednotkou nad oceánem, který dělí oba ostrovy. V mojí jednotce je 10 chlapů. Pět vojáků (Bob, Fred, Graham, George a Jack) potom můj kamarád Frank - kulometčík a další kulometčík Ray dále medic - Steven a konečně dva raketníci (Alex a Max). Cesta vrtulníkem netrvá moc dlouho uvědomíme-li si, že oba ostrovy dělí zhruba 50 km vzdušnou čarou. Když přistaneme, velitel operace zde na Everonu si zapsal náš příchod, počet vojáků a udělal soupis věcí, které tu s sebou máme. Po všech těchto procedurách jdeme na ubikace. Já musím ještě na poradu. Vcházím do větší místnosti s mikrofonem, promlouvá plukovník Mike Trent. „Vítejte na Everonu pánové, náš první úkol bude obsadit vesnice blízko letiště. Letiště včera obsadili výsadkáři. Zatím disponujeme jen pěchotou čítající zhruba 50 mužů, dále tu máme lehkou techniku, nějaké M113. Tanky sem budou dopraveny pozítří. Zítra obsadí skupina desátníka Wilkinsona,“ plukovník se podíval na mě, kývl jsem, „Vesnice blízko letiště. V každé vesnici je zhruba 30 vojáků a jedno BvP. Neměl by to být pro vás problém, až obsadíte první vesnici, bude vám umožněno doplnění munice a odvoz zraněných, pokud bude třeba. Až obsadíte druhou vesnici musíte ji udržet přes noc, ráno k vám přijedou další vojáci. Hodně štěstí. Sedm velitelů včetně mě se zvedlo a odešlo ke svým jednotkám. Čeká nás nelehký úkol. Šel jsem s tím seznámit mužstvo. V 7:00 vše vypukne. Večer ještě probíráme plán a potom uléháme.

    Ráno je skupina nastoupena v plném počtu. Vtrhneme do vesnice ze severu. Postupujeme s jednotkou blíže k vesnici. Zhruba pět set metrů před cílem vše obhlížím dalekohledem „Vidím, BvP jak patroluje po silnici ve vesnici, to si vezme na starost Alex a Max. Franku, ty a Ray půjdete támhle k té bříze a budete nás krýt, OK ? Ostatní budou po zničení BvP postupovat se mnou směrem k náměstí. Tak do toho.“ Naši raketníci se pomalu blížili k cíli, BvP mezitím dokončilo svoji hlídku a jede zpátky směrem k nám. Pozoruji Alexe jak sleduje obrněný vůz. Po chvíli soustředění vidím záblesk a letící raketu. Po pár vteřinách se ozve výbuch, BvP je zničeno. „Jdeme na to kluci, palte po všem co se hýbe a má na paži sovětskou vlajku !“ Okamžitě se ozve střelba Ak-74 přehlušená občas řevem ruských kulometů. „Bobe voják na třetí hodině…kulometčík na jedenáctce, vzdálenost zhruba dvě stě metrů. Franku, Rayi kryjte nás, potřebujeme se dostat přes silnici !“ Palba sílí. „Tady Fred, jsem pod těžkou palbou, potřebuju pomoct !!“ „Jaká je tvoje pozice Frede ???“ „Jsem u červeného domu nalevo, střílej po mě z PK, sakra zbavte mě toho ostrostřelce !“ „Vidíte někdo kulometčíka zhruba na dvou hodinách ??“ „Tady George, je schovanej v lesíku asi tři sta metrů nad vesnici, jdou odtud záblesky“ „Vidíš ho ???“ „Ne nevidim, ale i kdyby na tři sta metrů ho nedostanu.“ „Kruci pomozte mi, nemůžu se hnout !“ „Jacku, Bobe přesuňte směrem lesík na dvou hodinách, buďte opatrní, Geergi kryj je. Ostatní se zatím přesunou támhle kde leží ten Rus.“ Po zemi se už válí dost zbraní a munice od mrtvých Rusů. Po několika chvílích palba ustane. Kulometčík v lesíku je mrtvý a Fred dostal zásah do pravé nohy. „Bacha, můžou tu někde bejt schovaný, všichni mějte oči na stopkách“ Jack se plíží podél kašny na náměstí směrem ke kostelu před ním. V ruce svírá svou fasovanou M16. Vystřílel dva zásobníky. Pár metrů od kostela ho tři kulky pošlou k zemi. „Sakra Fred to koupil, opakuji Fred je mrtev !“ „Do prdele,“ zaklel jsem, „Vidíte někde toho Rusa ?“ „Ne pane, musí být schovány někde v křoví u kostela !“ „Franku, pokrop křoví na dvanactý a jedenáctý hodině !“ Ozve se palba z kulometu M60. Po krátké chvilce vidíme potůčky krve tekoucí směrem od jednoho z keřů. „Dobrá práce Franku ! Všichni, buďte nadmíru opatrní a projděte zbytek vesnice. Mezitím zavolám pro muniční vůz a ambulanci.“ Zhruba ve 12:30 bylo vše připraveno pro útok na druhou vesnici. Nálada v mužstvu i přes obsazení první vesnice nebyla moc dobrá, ztráta jednoho muže nepotěší. Fred byl dobrý člověk, ale válka je krutá a nebere ohledy. „Klid chlapci, to co se stalo Frankovi je hrozné, ale my musíme dokončit úkol, na nostalgii bude čas později, potřebuju abyste se plně soustředili na bitvu, jinak skončíte podobně jako Fred !!“ “Ano pane !“ zaburácelo mužstvo. „Dobře, budeme postupovat lesem až k vesnici, nikdo nebude střílet dokud nerozkážu !!“

    Druhá vesnice nebyla od té první moc daleko, zhruba tři kilometry. Po pár chvílích jsme triderem mohli pozorovat dění v mestěčku. Podél hlavní silnice, patrolovalo BvP a hlídkovali asi dva muži, východně od vstupuní cesty, hlídkovalo šestičlenné mužstvo mezi nimiž byli i dva kulometčíci, kteří by nám mohli pořádně zatopit. Další vojáci byli na západě a dál ve vesnici bude zhruba dalších 5-6 vojáků. „Chlapi sílu nepřítele odhaduji tak na 20 pěšáků a vidíme tam jedno BvP, to musíme zničit jako první !! Takže se rozdělíme do menších skupin. Alex a Max, naši raketníci, budou družstvo alfa a budou mít za úkol zničit BvP. Bob, Graham, George a Jack budou družstvo beta, vy budete mít za úkol zaútočit na nepřítele z východu. Frank, Ray a já budeme družstvo gama, my podnikneme čelní útok. Steven bude tady u lesa, připraven ošetřit raněné !! Takhle je sevřeme a budeme útočit ze všech stran ! Je to jasný?

    Ano pane !!! Výborně chlapi !Jdeme na to !!“ Sledoval jsem přesun raketníků, vzdálenost odsud až k BvP byla 500 metrů, čili přesun raketníkům netrval dlouho, družstvo beta se rozmístilo u keřů na východě zhruba 200 metrů od nepřátelských vojáků. My se plazíme stále rovně. Když jsme zhruba 300 metrů od vesnice, ozvou se výstřely.

    „Tady Graham, jsme pod těžkou palbou, spozorovali nás, potřebujeme podporu…“ BvP se přesunovala na pozice družstva beta. „Alexi sakra střílejte !!!“ Ozvala se rána, střela vybuchla pár metrů před BvP, které ale bylo stále schopné pohybu. Alex netrefil. „Maxi je to na tobě, zamiř a stílej nebo je po nich !!,“ říkám rázně do vysílačky. Ozve se výbuch, BvP dostalo zásah do pásů, je vyřazeno z boje. Situace je kritická, veškerá pozornost je nyní upřena na družstvo beta. Naši raketníci nemohou pomoct, jsou daleko a navíc svůj úkol už splnili.

    „Tady gama, beto jdeme k vám, vydržte“ , „Pane, nevíme jak dlouho to tu udržíme, pálí na nás ze všech stran, sakra…..,“ vysílačka se odmlčela, „Kruci Bob a Jack jsou ze hry !!! Pomozte nám !!!“ Už teď mi bylo jasné, že naše operace skončí neúspěchem. Teď musíme poskytnout palebnou podporu betě. Rusů je ve vesnici pořád kolem 15 a ze svých úkrytů ostřelují pozici Grahama a George. Nemůžou se hnout, protože by to pro ně byla jistá smrt. Snažíme se co to dá, Ray a Frank dostali jich dostali zatím osm. V hlavě jsem si dal do hlavy šílený plán. „Chlapi, ti kluci tam dlouho nevydrží !!Odvedu od nich pozornost, kryjte mě jak to je půjde !!“ jako odpověď jsem dostal pokývání hlavou obou střelců, věděli že je to nebezpečné. To co se chystám udělat je opravdu hodně riskantní, pokud mě zahlédnou a jako že určitě, tak po mě začnou všichni pálit. Ještě jednou rozdávám povely: „Grahame, teď poslouchej, odvedu ruskou pozornost od vás, vy dva využijte té chvíle a dostanete se odtud, jasný ?“ Pár sekund počkám. Podívám se na svoje muže a vysprintuji k vesnici. Po chvíli se kolem mě ozývá palba Ak-74. Do země kolem mě se zarývají kulky. Mám to už jen zhruba 20 metrů, zvládnu to. „Pane, jsme v bezpečí, stahujeme se..,“ slyším Grahama ve vysílačce. „Stáhněte se na základnu, operace skončila ,“ rozkazuji „Ano pane !“ Tamhle k tomu domu, tam se schovám, koriguji svůj směr. Rusové nejsou tak dobří střelci jak jsem myslel. Chlapi jsou v bezpečí, ano, je to tak, zvládli jsme to !Když vtom ucítím v hrudníku palčivou bolest. Tak přece. Dostali mě.





    Fronta

    Sepsal: Davis

    NAŠE NOVÁ ZÁKLADNA

    Tak Nogova je stále pod útokem Rusů a my máme zase problémy se zásobováním. Rusové vytvořili jakousi velkou základnu, kde mají sídlo SpetzNatz. Naše radary ji nemohou najít a družice to samé. „Tak jo chlapi, musíme konečně najít to sídlo SpetzNatz. Pojedete s konvojem a ještě jedním Ruským přeběhlíkem ze SpetzNatz.“ „Pane, a proč nám to neřekne“ „Že prý se základna každou chvíli stěhuje a že oni vždy dají ostatním jednotkám varování, které značí, kde chtějí právě zaútočit. Tak pojedete s ním.“ „A kdo bude velet?“ „Poručík Martin“ „Cože on?“ „No a co? Martin je tady nejlepší důstojník, kterého tady zatím mám. Velel by kapitán Moody, jenomže on je na měsíční dovolené, kterou si už dávno zasloužil.“ „Tak, budete součástí velkého konvoje, který bude převážet zásoby na hory. Pojedou naše tři družstva. 1. družstvu bude velet poručík Martin, 2. družstvu bude velet seržant Jones, 3. družstvu zase Raminez.“ „M113-tky si za chvíli pro Vás přijedou Otázky????“ „Ne pane.“ „Ne pane“ „Tak dobře, dávejte na sebe pozor“ „ROTO A ROZCHOD!!!!!!!!!“ A tak jsme se všichni šli vybavit na dnešní akci. Naši právě přivezli ze států vylepšené M16-tky. Akorát s tím, že místo obyčejného zásobníku mají zásobník, který se používá pro M60. S kapacitou 250 nábojů. Ale i přesto je lehčí jak M60-tka. „Hele, koukněte se na toho poručíka. Vsadím se, že si za celou válku ani nevystřelil, a tak si bere ty nejnovější zbraně, které se vyskytnou.“ Řekl jeden vojín „Co to bylo za řeči vojíne, poručík Martin je nejlepší voják, kterého jsem kdy viděl. A když si bere jenom nejnovější zbraně tak byste ho měli následovat. Je vám to jasný!!!“ „Ano pane já jenom jsem chtěl....“ „Chtění nám tady ve válce nepomůže vojíne“ okřikl právě jednoho vojína Foley. „Hele, slyšel jsem, že major Foley tě pěkně zjebal.“ „Jo ale o tom Martinovi jsem mluvil vždy pravdu.“ „Už v té době přijeli M113. „ROTO A, NÁSTUP DO TRANSPORTÉRŮ!!!! NO TAK SAKRA CHLAPI, TO JSTE SE PŘECE UČILI NASTUPOVAT DO M113-TKY. TAK SAKRA POHNĚTE!!!!“ Řval jsem až se si málem vyřval hlasivky. Vzal jsem si Fischera do svého družstva. Ano Fischer, který byl se mnou u LIPAN. Ztratil jsem tam 18 mužů, a jediní kdo přežili byla polovička moje skupiny včetně Fischera, Jones a pár vojáků a Raminez s jediným vojákem. „Hodně štěstí chlapi“, řekl Foley těsně předtím, než jsme odjeli „Děkujeme pane“ Pak Foley za náma zavřel dveře a my jsme se začali hýbat. „HEJJJJ POČKEJTE NA MNĚ!!!!!“ To se někde ztratil Jackson „HERGOT JACKSONE, MĚLI JSME BÝT NASTOUPENI UŽ PŘED 10 MINUTAMI“ „Promiňte pane, zapomněl jsme si vzít munici.“ „Ahá tak to chápu, tak pojď“ Tak k nám nastoupil Jackson a my se vydali střežit konvoj.

    Po cestě jsem se seznámil blíže s tím ruským přeběhlíkem. Alexej se jmenoval, a říkal mi,že přeběhl k nám protože jeho otec v Rusku spáchal trestný čin, a jeho otec u soudu vypověděl, že mu pomáhala celá rodina. Tak začalo zatýkání všeho, co mělo jméno Voronin a mělo v rodokmenu jeho otce. Jakmile Ruské bezpečnostní síly Alexeje vypátrali, chtěli ho zabít. V místě, kde byl zničen jeden z našich konvojů ho chtěli jakmile kontroloval těla zabít. Jenomže on stačil ještě uskočit a zabít svoje druhy. 5 dní a 5 nocí bloudil lesy na Nogově a hledal pomoc. Věděl, že k svojim ruským kolegům se nemohl dostat, protože by ho čekala smrt. U partyzánů to samé, ale tam by ho zastřelili jako nepřítele. U nás měl aspoň naději, protože mi ctíme Ženevskou konvenci, která dává práva válečným zajatcům, čili zajatým vojákům nebo přeběhlíkům na stranu nepřítele. Je zajímavé, že ji po 2. světové válce sestavili Američané a Rusové. Ale už jsem viděl, jak Rusové zabíjejí Američany a neberou ohled na Ženevskou konvenci. Já jsem se nikdy nestal válečným zajatcem, ale když jsem šel zachraňovat naše kluky zaslechl jsem, jak jeden náš kluk začal mluvit o Ženevské konvenci. Ale Rus mu na to řekl „Co to je, to je nějaká nová ústava“ A náš voják mu o tom začal vykládat a Rus mu na to zase řekl „Něco takového by naši soudruzi z Ruska nepodepsali“ „Taky, že to podepsal Stalin a ne ten Váš pitomý Gorbačov“ a Rus se rozčílil „CO, TY BUDEŠ URÁŽET NAŠEHO PREZIDENTA!!!!!! DESÁTNÍKU, ZABIJTE HO JAKO PRVNÍHO ZA URÁŽKU NAŠEHO MILOVANÉHO RUSKA.“ „ROZKAZ SOUDRUHU PLUKOVNÍKU“ Pak ho nemilosrdně zastřelil a já jsem se už nemohl na to koukat, jak do něho ještě zasypává celý zásobník z Tokareva.

    Tak jsme šli pro naše kluky. Toho desátníka zabil můj ostřelovač a důstojníka, který si mě všiml, jak odvádím zajatce jsem taky nemilosrdně zabil. Jenomže stačil vypálit ze svého Kalašnikova a to probudilo všechny Rusy snad až na letiště, které bylo nedaleko. Jenom kvůli němu za námi pořád běželi Rusové a my jsme se museli vždy zastavit a nějakou vlnu zničit. Jakmile jsme byly už na lodích, nastražil jsem jim malé překvapení v podobě Claymor a náloží. Jakmile byly Rusové na pobřeží, stisknul jsem spoušť. To byl pěkný ohňostroj. Jakmile jsme dorazili zavolal si mně Foley, že už jsem se pomstil. Protože ten důstojník, kterého jsem zabil byl velitelem BVP, které tehdy střelilo na dům v Mortonu, kde byl Foley, Moody a Elder. Poděkoval jsem Foleymu za tu radostnou zprávu, a říkal jsem si, že jsem konečně pomstil Eldera.

    „Poručíku Martine, mohl byste tady zastavit konvoj?“ „Jasně Alexeji, KONVOJ STÁT!!!!“ a tak celý konvoj zastavil a já vylezl s Alexejem a všemi družstvy. Nařídil jsem jim aby počkali na mě až se vrátím. „Vidíte to poručíku, ty dva stromy, jak jsou natočeny směrem dopředu?“ „Ale Alexeji, to mohli klidně udělat naše tanky, jak postupovali.“ „Ne Ne Ne, já vím jistě, že to je znak, jak varují SpetzNatz ostatní Rusy, aby se nepřibližovali. Vidíte tam ten kopec, tak tam bude určitě schován raketometčník s ostřelovačem. A tam napravo budou určitě schováni ostatní včetně velitele“ „U vás se velitelS nekryje někde, kde ho nemohou trefit?“ „Ne u nás bojuje každý velitel, protože my máme dost důstojníků“ „To my máme zase důstojníků nedostatek a tak se naši kryjou někde na velitelství“ „Ale vy ne“ „Ne já ne, já jsem taková podivná vyjímka, která se vrhá do akce jako pitomá. Vždy přemýšlím jak mě trefí, ale ještě se to nikomu nepovedlo.“ „No jo ten pocit znám“ „No jo tak začneme s akcí, první pojede jedna M113-tka. Počká na nás a my zlikvidujeme toho raketometčníka a ostřelovače. Jakmile je zlikvidujeme, pustíme se do ostatních. Pamatujte jakmile nám začne nepřítel utíkat, musíme ho sledovat. Konvoj pak bude pokračovat dále. ROZUMÍTE????“ „Ano pane“ „OK první družstvo se mnou. druhé družstvo tady počká, třetí družstvo to samé. Raminezi máš to tu na starosti.“ „Jasně Martine“. Alexej nás vedl až ke kopci, kde se schovával ostřelovač a raketometčník. „Tak dobře tam jsou, zabijeme je“ „Jo Alexeji, jdeme“ Tak jsme si vzali nůž a šli proti vojákům. Všem jsme podřízli hrdlo, ale Alexej to asi nedělal poprvé. Udělal to tak profesionálně, že by to jedině dokázal jen důstojník speciálních jednotek. „Alexeji, vezmi si tu ostřelovačku a střílej jenom po rukách. V žádném případě se netrefuj do hlavy nebo někde, což by způsobilo, že by nemohli běžet. Ostatní to samé.“ Najednou se v rádiu ruského snipera uslyšel hlášení „Ostřelovač1, tak se sakra ozvi.“ „PAL!!!!!!!!!!!“ Zařval jsem, a začali jsme pálit na ruské SpetzNatz „To nezvládneme, USTUPUJEM!!!“ Konečně nastala naše chvíle „Tak dobře chlapi, budeme je sledovat, nestřílejte, hlavně se schovávejte.“

    Po dlouhém sledování ruských SpetzNatzů jsme na konci jednoho lesa uviděli veliký tábor a jak jeden důstojník zabil toho SpetzNatze, se nám nemohl pod naší palbou udržet. „Fischere, rádio, půjdeme je usmažit“ „Copak, vy hned neútočíte?“ „Ano, ale mám zkušenosti, že když budeme útočit, zjeví se najednou o 20 vojáků víc. A už z toho je masakr“ „Pane mám tam Nimitze“ „Nimitz1 tady je Alfa1, slyšíte mě?“ „Jasně a zřetelně Alfo, co potřebujete“ „Chtěli bysme pár vašich Hornetů s napalmovými a obyčejnými bombami.“ „Rozumím, a souřadnice?“ „Fj78“ „Rozumíme“ „Tak chlapi, počkáme na Hornety, ty tu základnu rozbombardují a my zase vyrazíme“ Za 30 minut dorazily 4 Hornety a rozbombardovali tu základnu napadrť.

    „Tak dobře chlapi, držte se u sebe a dávejte pozor. Někteří SpetzNatzáci možná dokázali zdrhnout, a někde se ukrýt.“ Po chvilce chodu nás dostala na zem kulometná palba. „Kurva, koupil jsem to“ naříkal Jackson „ZDRAVOTNÍK!!!“ pak přiběhl jeden nováček, ze zdravotníků. „Je to zlé poručíku. Radši ho odtáhneme“ „VŠICHNI, STŘELBA POVOLENA A SNAŽTE SE DOSTAT TY KULOMETY. ALEXEJI MÁŠ TO TADY NA POVEL.“ „OK“ a tak jsem šel s Roem, tak se jmenoval ten zdravotník na kraj lesa a tam Jacksona ošetřil. „Vojíne Roe, počkejte tady s Jacksonem, já musím zlikvidovat ty kulomety.“ „Jasně pane“ Po nejmíň kilometrovém sprintu jsem zase musel zalehnout „Kurva“ Po té době jsem se dostal k Alexejovi a ten mi vysvětlil situaci. „Poručíku, máme tam už jenom dva kulomety ze čtyř. Ale jsou nepřístupné ani granáty tam hodit nemůžeme.“ „Kde je Fischer“ „Kdo to je“ „Ten radista“ „Jo tam se kryje u kamenů“ Celou cestu k Fischerovi jsem musel zůstat buď zalehlý nebo trochu skrčený. „Fischere, přepoj mě na naši údernou skupinu.“ „Jasně“ „Jonesi, Raminezi, slyšíte mně?“ „Ano Pane“ „Jsme pod těžkou palbou na souřadnicích Fj78, máme tady kulomety. TAK NÁM KURVA POMOŽTE“ „CHLAPI, NASTUPTE DO TRANSPORTÉRŮ, TRANSPORTÉRY, POZICE FJ78 A RYCHLE!!!!!!“ „TAK CHLAPI, PALTE DÁL DOKUD NEPŘIJDOU POSILY“ Začali jsme se krýt, dokud jsem už nemusel přebít svůj druhý zásobník. Najednou jsem uslyšel 50. kalibrové kulomety přidané ještě M16-tkama. „Sláva naše posily už jsou tady“ „Jonesi, Raminezi, ani nevíte, jak rád Vás vidím“ „To my víme pane, major Foley říkal, že tohle bude naše nová základna. Máme tu udělat několik kulometných hnízd, zákopy a bunkry v zákopech. Za 2 dny by měli dorazit posily.“ „TAK JO CHLAPI, MÁME TADY NOVÉ ROZKAZY, MUSÍME Z TĚHLE TROSEK UDĚLAT DALŠÍ ZÁKLADNU. MNOHEM VĚTŠÍ. TAK SE PUSŤTE DO PRÁCE.“

    „A tak jsem všechny družstva rozdělil tak, aby byly 4 družstva na všech světových stranách. Dělali jsme skoro bez přestávky, jenom nás stačil navštívit ruský sniper, ale jakmile se vedle mě zaryly kulky tak ho Alexej dostal. Proto jsme skoro vůbec nespali, abysme to nechytli zrovna když spíme. V 3:00 jsem uslyšel náklaďáky a shromáždil jednotky u zákopu, odkud právě přicházel hluk náklaďáků. Přikázal jsem chlapům v M113-tkách aby byly připraveni k palbě. Ve chvíli jsem už poznal, že to jsou naše trucky a tak jsem zakázal střílet. To právě přijel major Foley v džípu s nejmíň dvaceti náklaďáky plných vojáků. „Pane, mohl jsem Vás málem zabít“ „No jo, vidím, že jste se dost nevyspali.“ „Ne pane“ „Tak se už běžte vyspat a my to tady dokončíme“ „Děkujeme pane. PRVNÍ ČETO, POJĎTE SE VYSPAT UŽ JSME SI TADY TÉ ZÁBAVY UŽILI DOST“ a pak jsme všichni zalehli. Museli jsme spát jako mrtvoly, protože jsme šli zalehnout ve 3:00 ráno a vzbudili jsme se v 15:00. Došel jsem k Foleymu do hlavního bunkru „Tak Martine, doufám, že ses dobře vyspal“ „Ano pane“ „To je dobře, určitě sis všiml tady tohohle velkého plánu. To je plán celé základny. Měli jsme ji mít původně na nějakém kopci, protože se k nám měly přidat ještě nějaké VULCANY, ale stejně k nám pojedou. Dneska by měli vrtulníkem přepravit další část našich chlapů a zbraně. Ten les, co tady je se musí vyčistit. To provede místní stavební firma, která dělá pro Rusy základny.“ „Cože, tady i Rusové nechali nějakou stavební firmu, aby jim stavěla základny?“ „Jasně, právě včera jsme vyhnali Rusy z toho místa, kde právě ta stavební firma sídlila. A ti se mi zdá, že už pro Rusy dělat nechtěli a tak jsme se včera dohodli, že pro nás vyčistí tenhle les a oni zase dostanou od partyzánů nějakou pomoc. No a to jsem ti zapomněl říct, každá skupina, která bude v akci, bude mít jednoho partyzánského vojáka, který se dobře umí orientovat v terénu. Naší družici se prý něco stalo a spadla do Tichého oceánu. Nic nevím, ale myslím si, že ji schválně zničili Rusové, aby nám stížili možnost prozkoumat terén dřív, než pošlem vojáky do akce. Velitel tady místních partyzánů bude tobě dosud známý poručík Troska. „Jo oni ho nakonec povýšili.“ „No jo a tady toho našeho Rusa bych si tady nechal, může nám toho o nepříteli hodně říct.“ „Pane, já bych si tady Alexeje nechal ve svoji skupině. Je to dobrý bojovník, který ví jak dělat svou práci. A pane víte jistě, že se svým otcem mluví pravdu.“ „Mluví pravdu, protože naši agenti, říkají, že se zatýkají právě všichni, kdo mají v rodokmenu Nikolaje Voronina.“ „A s tím soudem je to pravda.“ „To je pravda Voronin si myslel, že se tak vyhne trestu, ale za svou informaci byl odměněn.“ „A jak pane“ „Zabili ho“ „Cože????“ „Ano čemu se divíš. V Rusku tam to chodí jinak. Ne jak u nás, kde ti dají doživotí, tam tě rovnou zastřelí“ „No rozumím pane“ „No a já ti nechám ti toho Alexeje ve skupině, když si ho tak chválíš.“ „Děkuji pane“ „No ale teď se vrátíme do současnosti, potřebuju abyste se podívali do tohoto sektoru na Gj25. Vezměte si tenhle džíp s kulometem. Vezmi si na tuto akci Fischera a toho, kdo bude obsluhovat kulomet.“ „Alexeje“ „Ne vezmeš si tady sebou seržanta Hillena. Je tu nový a tak ho zaškolíš. Dobře pane.“ „ROTO A AŽ F NÁSTUP!!!! TAK SAKRA POHNĚTE CHLAPI.“ „TAK MUSÍM SE JÍT PODÍVAT NA NĚJAKÉ SOUŘADNICE. POJEDOU SE MNOU SERŽANT FISCHER A SERŽANT HILLEN.“ „Hillen se na mně podíval, tak jako že by mě chtěl sežrat zaživa. „ROZCHOD!!!! SERŽANT FISCHER A SERŽANT HILLEN AŤ JSOU DO 5 MINUT U DŽÍPU S KULOMETEM“ „Ahoj Fischere, seržante Hillene, přestaňte s tím salutováním, nebo mě fakt naštvete“ „To bys neměl dělat Johne, víš on je v téhle válce pěkně dlouho a už na veškeré zásady kašle.“ „Dík Fischere“ „TAK POJĎTE CHLAPI, CHCI BÝT ZA HODINU ZPÁTKY“ A tak jsme vyrazili. Když jsme se dostali na souřadnice Gj25 jsem řekl „Pojďte chlapi, musíme jít prozkoumat z toho kopce údolí. Do prdele, všichni k zemi.“ Viděl jsem po cestě jak se k nám blíží několik vojáků v náklaďácích a pár tanků. „Pane, radši byste si měli s tím stavením pohnout.“ „Zase nepřítel?“ „Ano pane, ale tentokrát vidíme jenom pěchotu a pár tanků, které by naším minovým polem nemohli projít. Ježíši pane ať se Vulcany připraví, míří k nám vrtulníky. Rozumím potřebuji jednotlivé velitele sektorů, vraťte se zpátky.“ „Rozumíme pane“ V tom začal Hillen střílet ze své ostřelovačky. „Hillene, sakra přestaňte střílet. Jak jsem se snažil ho odtáhnout, tak jeden tank střelil do kopce, kde se kryl Hillen „Je po něm blbovi, pojď Fischere, vrátíme se zpátky, vezmi si na starosti kulomet. „Ježíši Martine, sleduje nás Hind, radši začni manévrovat.“ Pak začal Hind střílet ze svého rotačáku a já jsem kličkoval mezi projektily dokud jsme nedojeli k základně. Tam se o něho postarali naše Vulcany. „Martine, kde je Hillen“ „Koupil to pane“ „No nic, vezmi si tu M16-tku a mazej do západního sektoru.“ „Ano pane“ Tak jsem si vzal pár zásobníků do M16-tky a mazal do západního sektoru. Vzal si na záda rádio a počkal si na Rusy v bunkru 3. „Už jdou všichni v západním sektoru, připravte zbraně, minomety na můj rozkaz vypálíte, bazukáři to samé.“ Už jsem viděl tanky, jak se k nám blíží. „MINOMETY PALTE, BAZUKÁŘI, PALTE!!!!“ A tak přesně namířené minomety a předem nastavené bazuky pálili na Rusy v tancích. Potom už následovala pěchota. „KULOMETY PALTE!!!!“ a začalo se pálit. Po dlouhé době jsem potkal jak jde jeden voják s jakýmsi kusem dřeva. „Kristepane, sejměte ho“ Můj kulometčník ho vůbec nemohl trefit a tak se vytvořilo jaké si dřevo, které pomohlo Rusům postoupit dále. „Kriste, kryjte vchody. Nesmí se dostat dále“ A tak můj kulometčník zahodil už tak přehřátý kulomet a pomohl mi při obraně vchodu do našeho bunkru. „Pane, Rusové se už dostali přes náš perimetr a už se bráníme z posledního dechu.“ „USTUPTE, OPAKUJI USTUPTE!!!!!“ na nás zařval Foley do rádia „ZÁPADNÍ SEKTOR, USTOUPIT, USTOUPIT!!!!. MARTINE, POTOM NAVEĎ VRTULNÍKY NA ZÁPADNÍ SEKTOR. OSTATNÍ BRAŇTE HO.“ Jakmile jsem uslyšel vrtulníky, slyšel jsem „TADY NOMÁD 1 JAK JSTE NA TOM?“ „TADY JE ALFA, ZÁPADNÍ SEKTOR JE POD KONTROLOU RUSŮ, JEDEN NÁŠ VOJÁK VÁS NAVEDE“ „ROZUMÍM, TAK KDO NÁS TAM MÁ NAVÉST“ „JÁ PANE, POZICE FJ75,FJ76,FJ77,78 A 79.“ „UŽ TO LETÍ“ Za chvíli si nás zavolal Foley, aby nám řekl, že je na nás všechny pyšný. Zase končím svůj příběh šťastně, ale postrádám mezi vojákama co přežili Alexeje. Á tam je máme dost času si o všem popovídat.



    Válka krys

    Thorvald bubnoval prsty do hlíny. Šest dní v kuse uvažoval, už šest dní ležím v téhle příšerné díře. A co jsem získal za ty desítky hodin, strávené civěním do parku ? Nic než zajíce, který nechce vylézt z nory.

    Objev se, Zajíci. Budeme soutěžit. Do terčů, na hliněné holuby, vyber si. Lepší střelec vyhrává. Poražený se sám střelí do hlavy a budeme to mít odbyté. Pojď ale na to, Zajíci. Už dost toho Stalingradského mrazu, který nás celý den štípe do zátylku. Už dost sendvičů a sýra. Je čas na tmavé pivo a na steak, podávaný na vybraném porcelánu a naškrobeném ubruse, místo oschlého chleba z papírového sáčku na špinavé zemi.

    Podívejme se, co jsi udělal, Zajíci. Přesunul ses o třicer metrů doleva od místa, kde jsi seděl poslední tři dny. Na horních okraji sis vydlabal zářez na pušku. Včera jsi musel pracovat dlouho do noci. Ale už hodinu po rozednění jsem tvou lest odhalil. Dobrá práce, ušáčku. Málem jsi mě oklamal. Na chviličku jsem věřil, že to je tvoje dnešní hra, zkouška pro mě. Chtěl jsi vědět, jestli jsem si dobře prohlédl terén? Jestli jsem si ho zapamatoval ? Jestli poznám malou změnu v obrysech na tvé straně parku? Ovšemže ano, Zajíci. Elementární. To patří k prvním lekcím, které v Gnössenu učím. Zapomněl jsi, že školím lidi, jako jsi ty. Pak jsem si uvědomil, že takového, jako jsi ty, jsem ještě neviděl. Jsi proslulí tím, že jdeš dál, za obvyklé lekce. Proto mě povolali z Berlína, abych tě zabil. Takže jsem o tvém malém zářezu začal uvažovat. Mohl by být falešný? Něco k odvedení mé pozornosti ? Měl jsem před sebou celé odpoledne, tak proč to neprověřit? Začal jsem důkladně zkoumat zeď. Prohlédl jsem každý centimetr, oči jsem div nevykoukal. Až jsem to před pěti minutami objevil: ne zrovna záblesk, ale jiskřička světla, jasnější než zeď. Žlutý nádech, mosaz nebo zlato snubního prstýnku. Dvacet metrů napravo od zářezu, dole u země, jsi chytře vydlabal malý žlutý tunel. Vsunul jsi do díry minometnou nábojnici. Velice mazané, Zajíci. Myslel sis, že to neuvidím, že? Dvě postavení: jedno zřejmé, na odvedení mé pozornosti, a druhé skryté, kudy bys mě zabil. Výborně. Obstál bys u mé zkoušky v Gnössenu, Zajíci. Ale se sníženou známkou. Kdybych byl tvůj učitel, řekl bych ti, abys do své nábojnice nasypal trochu hlíny, kvůli odstranění lesku. Všichni děláme chyby, Zajíci, nedělej si z toho hlavu. Byla to jen drobná nepreciznost, od sibiřského nadpraporčíka jsem nemohl očekávat, že se všech podobných vyvaruje. Člověk nemůže myslet na všechno, nemám pravdu ? Kolik je hodin ? Ksakru, už tě vyhlížím pět hodin. Poledne se pomalu blíží. Slunce máš vysoko nad ramenem; jsi ve výhodě, a přesto si ještě neudělal svůj tah. Čekáš na mou chybu. To se nestane, Zajíci. Chytil jsem tě. Udělej krok, a já spustim svou past.

    A podívejme se, co je v tom zářezu? Vida. Zrovna, když mi docházela trpělivost. To je helma. Je pod ní hlava a nebo je nastrčená na tyči ? Myslím, že tam je hlava, živá hlava. Alespoň prozatím. Provrtám ji kulkou. Udělám z ní lebku, abych se konečně dostal z té rakve, co v ní ležím. Mé přání se vyplnilo.

    A co ten důmyslný malý tunel vpravo od ní? Čeká za ním na mě další hlava? Sehnout hlaveň trochu dolů, doprava, křížem pomalu přejíždět přes kameny. Tady je. Tunel. Lesklý, mosazný. Stále se blýská. Podíváme se pozorně. Ne, nikdo není doma. Já ale vím, že někdo čeká poblíž, z dohledu. Teď se, Heinzi, vrať k té helmě v zářezu. Jak dlouho tam už je ? Záleží na tom? On je tam a já jsem zde. Jsem také tam, s ním, mé oči se dotýkají jeho helmy, jako by to byla kůže. Zůstaň tam ještě pár vteřin, chytrý Ivánku. Napínám svaly a chystám se k úderu. Toho v zářezu, vysoký cíl, střelím prvního. Bum! Pak přitáhnu kliku závěru a přemířím dolů na nábojnici. Prásk! Prostě vyšlu dvě střely. Bude jedno, jestli Zajíc stojí před první nebo před druhou. Obě hlavy se rozplesknou jakou upuštěný meloun. Podívejme se nejdřív na tu v zářezu. Tenhle chlapík je odvážný, slunce má v zádech a pohybuje helmou sem a tam, vypadává mi z kříže. Nemůže mě vidět. Z mé jámy nevychází žádný odraz; mám na sobě tmu jako novou černou uniformu, kterou nosím v Berlíně. Na co se dívá? Zdá se, že… ano, ve spodní části zářezu je položená puška. Dívá se vlevo ode mě . Myslí si, že jsem tam. Výstřel!!! Právě vystřelil na ten bunkr. Idiot. Domnívá se, že jsem uvnitř. Myslí si snad, že žádný Thorvald není? Jako není žádný Zajíc? Jen poslouchejte zvuk toho výstřelu, směřujícího na prázdný bunkr, mrhání. Všechno je mrhání. No dobře, zemři, Ruse za zářezem. Ještě jednou se mi objev a zůstaň, ať mohu posadit ty tenké černé čárky na helmu jako kříž na hrob. Ale nejdřív, Heinzi, rychle! Vyzkoušej si ještě ten přesun ze zářezu dolů k tunelu. Jako na střelnici. Začni na hoře. Bum! Teď závěr! Dozadu, dopředu, rychle a vyváženě. Teď přesun dolů, doprava, tam! Perfektní. Prásk!

    Počkat. Co je to? Ano, ano, ano. Teď někdo „je“ doma v tom tunelu. Skleněné kolečko, sedící na černé tečce. To je teleskop a puška hledící sem, do mé temnoty. Aha. Takže konečně vypátrali můj úkryt. A připravují se. Ta střela na bunkr byla jasně další léčkou, která mě měla zmást. Nu, můj příteli v tunelu, buď tam. Nehýbej se od svého dalekohledu. V příštích okamžicích veškeré zmatky vyjasním.

    Dalekohled v tunelu mě sleduje, čeká, až vypálím. Tou minometnou nábojnici mě pozoruje Zajíc, tím jsem si jistý. Konečně se poznáváme, ruský ostrostřelče. Právě včas, abychom si řekli sbohem. Je to vlastně poetické, a svým způsobem hrdinské; záleží na tom, jak se později bude ta historka vyprávět.

    Možná doufáš, že uvidíš záblesk z mé hlavně, až vystřelím na tu hlavu v zářezu, Zajíci. Možná. To bude zřejmě tvůj plán. Ale uvidíš v té temnotě mě? Ne. Budeš muset vystřelit naslepo, perfektní výstřel, jen podle záblesku modrého světla trvajícího pouhý zlomek vteřiny. Nevěřím, že máš takovou schopnost. Jsi spíš lovec, stopující, pudový, hloupý muž z tajgy, ne cvičený střelec z dlouho praxí.

    Tohle tedy je finále našeho duelu, Zajíci. Povím ti, co provedeme: udělám z toho závod. Dokonce ti dám výhodu. Zde jsou pravidla: jestli se nějakým zázrakem budeš zrovna dívat přesně na místo, odkud vystřelím první kulku a zabiju tvého pomocníka, objevím se ti zábleskem z ústí pušky. Budeš pak mít asi tři vteřiny na to, abys ve tmě našel mou hlavu, než já přemířím dolů na tu tvou dole za tunelem. Rychlejší ruce, bystřejší odstřelovač a přesnější rána vyhrává. Vyhrává všechno.

    Připravený, Zajceve? Já, Heinz von Krupp Thorvald, německý mistr odstřelovač, ti nyní předvedu, co doopravdy znamená „jeden muž, jedna kulka! – dvakrát. Vysoko – zářez. Bum! Nízko – tunel. Prásk!

    Je to soutěž, kterou nemůžeš vyhrát , Zajíci.

    Nu, helmičky v mých mířidlech, je čas abych odletěl domů. Letadlo a káva.

    Nejdřív vysoký terč. Helma v zářezu.

    Zpomalit pulz.

    Zaměřovací kříž. Nehnutý. Černý. Ostrý.

    Je v tom jistá krása.

    Terč čeká. Prosí o kulku. Přímo doprostřed.

    Zemři, první helmo. Vysoký terč

    Bum !

    Rána. Stiskl jsem spoušť.

    Kulka byla skutečná.

    Je tam. Objevil se.

    Muž. Roztáhl ruce. Spadl.

    Proč takhle vyskočil? Podivné, Měl jít rovnou dolů, zhroutit se. Vím, že jsem ho zasáhl.

    Heinzi! Zapomeň na něj! Ten druhý terč. Tunel.

    Najdi ho. Rychle!

    Přitáhnout páku. Plynule. Rychle. Zarazit náboj.

    Přemířit, vpravo dolů.

    Teď najít Zajíce. Najít lesklý tunel.

    Kde je ? Najdi ho! Dělej!

    Příliš mnoho pohybů. Zatraceně !

    Kde je? Kolik uběhlo času? Hrozně moc!

    Vteřiny, jen vteřiny, Heinzi.

    Zůstaň klidný. Nemůže tě vidět. Najdi ho.

    Stát! Tady je nábojnice.

    Zajícův teleskop a za ním jeho oko.

    Nízký terč. Zpomalit pulz.

    Kříž. Krása.

    Prásk!

    Skončil jsem…














    © DRIVERX, © graphix Đark. All rights reserved! Všechna práva vyhrazena!